Zadání? Virtuální život.

Velká část lidí tráví denně na počítači i několik hodin. Zapnou-li internet, jedna z prvních webových stránek která je bije do očí a křičí "jsem tady, klikni na mě! Notak, nevidíš jak svítím?" je právě stránka Facebook. Ať už jako záložka na informační liště, nebo jako malé, nenápadné, bílé F-ko v modrém poli u článků na různých fórech.

A tak se stane, že z nevinného čtení cynických komentářů u článků se jedním jediným kliknutím ocitne dotyčný na obrovském, modro bílém plátně s onom nápisem Facebook. Už jen z lidské zvědavosti klikne na přihlásit, nebo registrovat a ten kouzelný kolotoč začíná.

Zkráceně ... Je to školní úkol, chci vědět váš názor. A tvrdě do mě :)

Zadání:  Může člověk bez rodiny prožít šťastný život?

Pro začátek si představme starého muže či ženu. Mají malinký domek někde na vesnici. Sedí venku na verandě a rozhlíží se po okolí. Ohlíží se po sousedech, po svých vrstevnících jak si hrají s vnoučaty, vtipkují se svou rodinou, zkrátka jsou šťastní. Z prvního pohledu vypadají spokojeně, jako by jim nic nechybělo, avšak, chybí jim to nejdůležitější. Rodina.

Dokážu si já sama představit svůj život bez mé rodiny? Za žádnou cenu. Ano, můžu s klidným srdcem říct, že mám občas chuť své mladší sestře zalepit pusu izolepou a užít si tu slastnou chvíli nerušeného ticha. Ano, občas bych i mámu zavřela za dveře jen abych to nemusela poslouchat. Ale nikdy bych se jich nevzdala. Myslím si, že rodina je ten článek, který nás drží nad vodou. Pomáhají nám, učí nás, vychovávají. Prožíváme s ní radosti (i starosti!) ale přece jen je to spolek lidí kteří jsou nám většinou tak blízcí a máme s nimi tolik co společného.

... Byla utahaná, protivná, nervózní a nepříjemná, zkrátka zastupovala dokonalý profil ženské po padesátce, čtyřech dětech a jednom věčně opilém manželovy na krku ...
Ale tohle bylo jiné, ona nebyla taková. 
Byla to mladá holka, věk se jí motal kolem dvaceti, na děti ještě ani nepomyslela a její přítel byl prostě dokonalost sama ... 

Utahaně sebou bouchla do peřin a sledovala částečky prachu co se pomalu začaly sesypávat ze vzduchu zpátky na nábytek a okolí. Znechuceně si povzdechla, zafrkala a otočila se na druhou stranu ... Zrovna z vedlejší místnosti přišel on ... Prohlédnul si jí a letmo se zasmál. Nemyslel to zle, ale ona si to tak vyložila ... Namáhavě se posadila do tureckého sedu, založila si rukama bradu, foukla do ofiny která jí padla přes tvář a podívala se na něj. "Ještě něco máš na srdci?" vyhrkla na něj.  

 Tichou chodbou se ozval skoro neslyšný klepot. "Ell? Můžu vejít?" jako odpověď se přes dveře doneslo jen tlumené zafňukání. Starší žena vzala za kliku a pomalu otevřela dveře do skromně vybaveného dětského pokoje.

K tomu leda tak dodám, že sem měla chuť a nutkání něco napsat ... Dostat to ze sebe ... Nečtěte to, je to stráááášná kravina

Takhle píšu poprvé, takže prosím, trochu ohledu na to ...

 Tak, něco na dobrou noc ...  Je to celkem dlouhé, ale když začnete, myslím, že to nejde nedočíst :) 

Blbý název, ale nic jinýho mě nenapadlo .. Plodila sem to z vlastní hlavy a jsou jen dvě hodnocení ... Maximální kravina, nebo dobrá kravina

Mám strašnou chuť něco psát ... Tak jdem na to ...

Pusťte si k tomu tuhle písničku

,, Já ti slepě věřila ! Doufala jsem, že jsi přítel!" křičela dívka v domě na svého přítele .... ,, Ale prosím tě! Proč to tak dramatizuješ? Jen ... Jen jsem se ... Dalo by se říct, sekl ..." ,, Sekl jo? Sekl? Já ti věřila a