Noobik | Psí život

,, Elizabeth, koukej co udělal! Já to říkám pořád, je to problémový pes!" vykřikl můj páníček v kuchyni a mě jeho výkřik probudil. Došel sem k němu a chtěl sem mu oponovat, ale on mě opět okřikl, ať zmlknu a neštěkám. Ještě asi 10 minut se tam o mě hádaly a já nevěděl jak reagovat. Vždyť polovina věcí co o mě můj pán řekl, není vlastně pravda? Jak mu moje panička může věřit, zná mě ... Lehl jsem si ustaraně na malý kobereček před hořící krb, koukal jsem se dovnitř a přemýšlel jsem, co sem vlastně udělal tak strašného, že se kvůli mě hádají. Najednou doběhla moje paní, viděl jsem že pláče. Zvedl jsem hlavu a to ona už mě horlivě objímala, nechtěla mě pustit... Slyšel jsem, jak potichu brečí a jak zadržuje slzy, ale nešlo jí to ... Najednou mě pustila a do dveří vešel můj pán s obojkem a vodítkem v ruce. ,, Pojď mladej, půjdeme se projet" řekl mi a já sem hned vstal a spěchal za ním. Procházky s páníčkem byly super, vždycky mě bavily ... Nasadil mi obojek  a vzal mě do auta ... Paní mezitím doběhla ke dveřím a vykřikla ,, Ne! Nesmíš, vždyť ..." páníček si mezitím sedl do auta a už jsme startovaly ...
---
Mohly jsme jet tak dobrou půl hodinku, když uprostřed noci zastavil v hustém lese, otevřel dveře a šli jsme ještě hlouběji ... Byl jsem bez vodítka, běhal jsem mu okolo nohou, a šli jsme dál a dál ... Najednou mě páníček zavolal, já k němu doběhl a on mi připnul k obojku vodítko. Šli jsme ještě chvíli a najednou jsme se zastavily ... Můj páníček mě odepnul od vodítka, vodítko omotal kolem stromu a mě připnul ... Začal jsem se bát. On potom vytáhnul sáček s granulema , položil ho vedle mě, a pomalu odcházel ... ,, Co se to děje?" pomyslel jsem si a chtěl jsem jít za páníčkem, ale byl jsem připnutý ke stromu ... Začal jsem sebou škubat, trhat, kousat do vodítka ale nic nepomohlo ... ,,Né, to snad né!" začal jsem na něho štěkat! ,, On mě tu chce nechat, to mi nemůže udělat!!" ... Páníček ale šel pořád dál a už se mi vzdaloval ... Já sebou škubal, trhal a chtěl jsem jít za ním, ale on asi nechtěl ... Lehl jsem si ... Položil jsem hlavu do tlapek a potichu sem kňučel ... Můj kňukot přešel až do hlasitého vytí, které ozvučilo celý les ... ,, Co jsem udělal? Proč mě tu tak připnul? Určitě si pro mě přijede, tohle je asi trest za ty noviny, co jsem mu nedonesl..." přemítal jsem si pořád v hlavě a dával si naději, že páníček se vrátí ... Marně ... Ležel jsem tam 3 dny se sáčkem granulí a bez pití ... Byl jsem už slabý, ale pořád jsem doufal ... Najednou jsem uslyšel nějaký štěkot, pomyslel jsem si, že to jsou další psy. Stoupnul jsem a škubl jsem tím provazem, který v té tmě vypadal jako vodítko... Utrhnul se já se vydal za tím štěkotem ... Síly mi ale nestačily a brzy jsem zpomalil ... Pořád jsem byl zaposlouchaný do toho štěkotu a tak sem nedával pozor ... Zakoplnul jsem o pařez, upadnul jsem a omdlel jsem ... Když jsem se vzbudil, packu jsem měl nateklou, měl jsem žízeň a ... byl jsem sám .... jak to tak vidím, už asi napořád ...

Lituji všeho, co jsem mohl udělat a neudělal jsem ... Chtěl bych vrátit všechno, uplně všechno ... Vždyť oni si mě vychovaly, oni si mě vzaly z útulku a naučili mě všechno ... A teď mě tu můj páníček takhle chce nechat? Co jsem udělal tak strašného, že mi to musí oplácet takovým strašným způsobem? Vždyť oni byly pro mě tá jediná rodina ... A on mi jí vzal ...