Zkráceně ... Je to školní úkol, chci vědět váš názor. A tvrdě do mě :)
Zadání: Může člověk bez rodiny prožít šťastný život?
Dokážu si já sama představit svůj život bez mé rodiny? Za žádnou cenu. Ano, můžu s klidným srdcem říct, že mám občas chuť své mladší sestře zalepit pusu izolepou a užít si tu slastnou chvíli nerušeného ticha. Ano, občas bych i mámu zavřela za dveře jen abych to nemusela poslouchat. Ale nikdy bych se jich nevzdala. Myslím si, že rodina je ten článek, který nás drží nad vodou. Pomáhají nám, učí nás, vychovávají. Prožíváme s ní radosti (i starosti!) ale přece jen je to spolek lidí kteří jsou nám většinou tak blízcí a máme s nimi tolik co společného.
Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím hodně lidí kteří o svou rodinu přišly, dobrovolně se jí zřekli a nebo si jí prostě neváží. Já osobně si myslím, že rodina (současná, ale i ta budoucí) je to nejdůležitější v životě každého jedince a to, ať už je jakákoliv. Co by člověk měl, kdyby měl sice peníze, bohatství, vše na co si ukáže, ale rodina by mu utíkala mezi prsty? Hodně lidí si myslí, že si za peníze koupí v této době vše. Za peníze si koupíte život, koupíte si lásku, ale ta pravá rodina, která by s vámi byla v dobrém i ve zlém. Ten, kdo by byl s vámi do posledního kroku, držel vás za ruku v těch nejtěžších životních zkouškách a ke komu by jste se mohli schovat pod to pomyslné ochranné křídlo. Někdo takový se nedá koupit.
Každý potřebuje po svém boku někoho takového. Někoho, o koho se bude bát když se nebude dlouho ozývat. S kým by chtěl v objetí usínat a ráno se vedle něj probouzet. Komu by nosil snídani do postele. O koho si bude pečovat a bude s ním až do stáří. S kým bude mít perfektní rodinu, kterou bude nadevše milovat a s kterou prožije to pohádkové stáří kdy bude mít dvě vnoučata a bude s nimi pravá ruka. Neznám nikoho, kdo by chtěl stáří prožít sám a opuštěný. Kdo by chtěl přijít o ten chechot malých vnoučat v domě hned po ránu. A o ten pocit že někam patří, že tu stále pro někoho je a že tu je pořád někdo i pro něj.