Blbý název, ale nic jinýho mě nenapadlo .. Plodila sem to z vlastní hlavy a jsou jen dvě hodnocení ... Maximální kravina, nebo dobrá kravina
... Seděla na okenním parapetu a koukala z okna na tichou uličku ... Slunce vycházelo a ona tam seděla stejně jako včera, předevčírem ... Smutně se dívala skrz žaluzie a snažila se udržet pláč v sobě ... Najednou v té tiché uličce někdo prošel ... Její oči se mírně lesky v ostrém slunečním svitu, ale nepřestala se dívat na tu spokojenou dvojici ... Viděla jim do obličejů, viděla že sou spokojení, usmívají se ... Její koutky se mírně zvedly a potichu se pousmála ... Její dlouhé vlasy jí padaly do očí, ale jí to nevadilo ... Byla šťastná, že vidí ostatní lidi jak se smějí a radují ... I přesto, že bylo slunečné odpoledne, jejím bílým pokojem prostupoval chlad ... Dívka se začala mírně třást zimou, ale nebránilo jí to v tom, aby se dál dívala z okna na ty šťastné dvojice procházející tam dole ... V jejím pokoji byl hrobový klid, který narušoval tikot hodin, které dívka už skoro ani nevnímala, až na dnešek ... Dnes jím věnovala až moc velkou pozornost ... Tikot ručiček se podobal hudbě ... Dívka přejela ostrým pohledem přes pokoj na bílé dveře a začala přemýšlet nad tikotem hodin ... V její hlavě se začala formovat hudba a její tvář se znovu pomalu otáčela k oknu ... Najednou tam procházeli další dvojice ... a další ... a další ... Dívka se začala smát ... A víc ... víc ... Seskočila z parapetu, roztáhla ruce a začala se v ďábelském smíchu točit uprostřed pokoje ... Najednou se jí zapletly nohy, ... upadla ... Pomalu se přetočila na záda, hlavu podložila pravou rukou a levou si nad hlavou malovala obrázky ... Srdíčka, mráčky ... Pořád jí v hlavě ležela tá hudba hodin ... Ten tikot, který se dostal do její hlavy snad poprvé v životě ... Opatrně se postavila a došla znovu k oknu ... Pomalu se posadila na parapet a znovu se zadívala z okna ... Slunce zapadalo, zamilovaní už tak nechodily ... Dívka najedou uslyšela kroky ... Opakovaly se... Byly čím dál víc hlasitější ... Najednou se kroky zastavily ... Její bílé dveře se otevřeli a tam stál muž ... Také v bílém oblečení ... Dívka se na něho podívala s úsměvem a muž se taky usmál ... ,, Je čas na vaše léky" řekl muž a natáhl ruku k dívce ... Seskočila z parapetu na měkkou zem a pomalu došla k němu ... Potom šli ... Studená, kamenná zem řezala dívku do nohou, ale ona se smála ... Po chvíli šli zpátky ... Muž otevřel dveře a řekl sladce dívce ,, Dobrou "... Dívka pomalu došla do rohu pokoje ... Pomalu se vyšplhala na okenní parapet a dívala se znovu z okna ... Dál ... Stejně jako předtím ...
Btw > Angie, všechno nejlepší :)