Noobik | Balónek

 Tak, něco na dobrou noc ...  Je to celkem dlouhé, ale když začnete, myslím, že to nejde nedočíst :) 

,,Amando, podívej. Tenhle balónek je pro tebe. Bude to ten nejcenější a největší dárek ode mě, pro tebe. Dokud budu v pořádku, bude v pořádku i on. Slib mi, že ho budeš mít pořád sebou, slibuješ?" podívala se ostýchavě Sára na svou mladší sestřičku, která se na ní koukala smutnýma očima. Najednou se jí z očí spustil pramínek slz ,, ale notak, sestřičko..." odmlčela se nachvíly Sára, ,, dojedu v pořádku to se neboj. Vše bude jako dřív, slibuji!". Amanda se na ní letmě podívala a pokývala hlavou na znamení souhlasu. Sára věděla, že se jí do očí rve pramínek slz a tak rychle a pevně obejmula svojí malou sestřičku a pošeptala jí do ucha, jak jí má strašně ráda. ,, Sáro, už musíme jet!" zavelil otec a probudil Sáru a Amandu z jakoby transu. Sára povolila objetí, dala sestřičce pusu na čelo, usmála se na ní a směřovala k autu. Najednou jí něco prudce škublo za dlouhý kabát, byla to její sestra. ,, Sestřičko?" zeptala se Sára ,, nechci abys odjela ..." řekla smutně Amanda ,, bude mi po tobě smutno a bude se mi stýskat. Kdy se vrátíš?". ,, Co nejdřív, věř mi" řekla Sára ale musela předstírat úsměv, protože věděla, že tak jednoduché to nebude. Rozloučila se s Amandou a nasedla do auta, kde seděla ustaraná matka a snažila se přemýšlet.

Sestřičky pomalu napojují Sáru na přístroje a dochází do pokoje doktor. Matka s otcem stoji hned vedle Sářiné postele, pevně jí drží za ruku a tiše doufají. ,, Zvládne to? Podaří se vám to? Dělali jste tuhle operaci již někdy?" zasypala matka hned doktora tisíci otázkami. ,, Tuhle operaci jsme už párkrát dělali, ale musíte uznat, že je to přece jen složitá operace a nemusí se povést..." řekl doktor rodičům s hrobovým klidem v hlase. ,, ...ale jak výte, musíme to udělat." oznámil doktor a poprosil sestřičku aby odvedla rodiče na chodbu nemocnice... ...Najednou se pomalu začly otevírat dveře pokoje a z tama vyjížděla nemocniční postel s uspanou Sárou na lůžku. Sestřičky přidržovaly matku a otce, aby nevyběhly za Sárou , kterou právě vezly na složitou, leč důležitou mozkovou operaci ... Nikdo nevěděl, jestli se povede, ale všichni doufaly ...

Mezitím se Amanda toulala po vesnici se zeleným balónkem v ruce, zaraženě koukala do země a pořád pevně svírala balónek. Proběhla okolo ní partička děti a z dálky za ní jedna holčička zavolala ,, Amando, nechceš si jít hrát? Jdeme do parku hrát na schovku, pojď taky, chybí nám jeden". Amanda se ani neotočila a dál si šla svím tempem po své cestě, než došla k opuštěné lavičce uprostřed vesnice. Sedla si na ní a pořád se dívala na dárek od její nemocné sestřičky... Seděla tam smutně už asi hodinu, skoro se nehýbala. Občas se jen podívala na mraky, přitulila se k balónku a pousmála se ... Všechno vypadalo tak slibně, bylo krásně slunečno, děti si v okolí hrály, zamilovaní seděli na okolních lavičkách, objímaly se a nevnímaly okolní atmosféru. Bylo prostě nádherné ticho ... Kdež to najednou se ozvala rana ... Tichá, tlumená ... Hned za ní následoval dětský pláč ... Balónek praskl ...