Noobik | Kamera, klapka, akce! Pozor! Přeromantikováno ...

... Byla utahaná, protivná, nervózní a nepříjemná, zkrátka zastupovala dokonalý profil ženské po padesátce, čtyřech dětech a jednom věčně opilém manželovy na krku ...
Ale tohle bylo jiné, ona nebyla taková. 
Byla to mladá holka, věk se jí motal kolem dvaceti, na děti ještě ani nepomyslela a její přítel byl prostě dokonalost sama ... 

Utahaně sebou bouchla do peřin a sledovala částečky prachu co se pomalu začaly sesypávat ze vzduchu zpátky na nábytek a okolí. Znechuceně si povzdechla, zafrkala a otočila se na druhou stranu ... Zrovna z vedlejší místnosti přišel on ... Prohlédnul si jí a letmo se zasmál. Nemyslel to zle, ale ona si to tak vyložila ... Namáhavě se posadila do tureckého sedu, založila si rukama bradu, foukla do ofiny která jí padla přes tvář a podívala se na něj. "Ještě něco máš na srdci?" vyhrkla na něj.  Jeho úsměv pomalu opadal, ale pořád mu cukaly koutky "vypadáš roztomile když jsi utahaná a zlobíš se" letmo prohodil aby odlehčil atmosféře mezi němi. "Vážně? To je úžasné" řekla dívka s notnou mírou ironie v hlase. Čekala že se urazí,  otočí se a odejde zase pryč ale né, on tam stál a koukal na ní. Hezky pomalu si jí projížděl pohledem. Od vlasů až ke složeným nohám .. A zase nazpátek. Milovala ho, ale teď jí vyloženě lezl na nervy. "Co se děje?" zeptal se jí a se založenýma rukama udělal krok směrem k ní. Ona jen znuděně pozvedla obočí a prohodila pouhé "nic" ... "Co je s tebou?" zeptal se znovu a udělal další krok. Už je od sebe dělila vzdálenost pouze páru kroků ... Otevřeným oknem do pokoje foukl letmý vánek a donesl k ní jeho dokonalou vůni ... Milovala jí, milovala ten pocit když ucítila tu vůni, milovala když se ho dotýkala, když po jeho tazích rukou po jejím těle zůstávala tá dokonalá stopa jeho vůně. Mohla se zbláznit když ho cítila, viděla ... "nic" zopakovala stroze a podívala se směrem k oknu. Vlastně sama nevěděla co se děje. Měla jen jednu z těch špatných nálad, která jak rychle začne tak rychle skončí, teda, aspoň doufala ... Když vrátila pohled zpátky jeho směrem, všimla si že se sklání před ní, dlaněmi opřený o hranu postele ... Ulekla se, nevšimla si jediného jeho pohybu a teď tu byl před ní. Pomalým, tažným pohybem se k ní přibližoval a snažil se dostat co nejblíž. Chtěl se jí dostat pod kůži, do hlavy a zjistit co se děje ... Chtěl aby byla zase tá usměvavá slečna, se kterou se dennodenně směje prkotinám ... Začala se od něj odtahovat, couvala po posteli pomalým pohybem, dokud její záda nenarazila na čelo postele ... Byla v pasti ... Zhluboka se musela nadechnout, protože v té chvíli jako by zapomněla jak se vlastně dýchá, jakoby se celých dvacet let nikdy nenadechla. Najednou se všechno zpomalilo ... Ležela tam a vnímala tu dokonalou vůni, jeho dokonalé vlasy které vypadaly jako rozčepýřené hnízdo které tak strašně ráda čechrala ... Vnímala ho ... Párkrát rychleji promrkala a uvědomila si že leží nad ní ... 

Díval se jí hluboce do očí, jakoby věděl jak se cítí, kde je její problém a snažil se jí přesvědčit že jí pomůže. Ať už to je jakkoliv ... Začal se nad ní naklánět, usmál se a prstem jemně, jako dotekem pírka jí oddělal vlas, který jí stále padal přes oči, za ucho. Zamrazilo jí v zádech, když se letmo dotkl její horké kůže ... Byly od sebe už jen několik centimetrů, když v tom zvedla ruku a s nepopsatelnou grácií mu začala přejíždět po dokonale výrazných lícních kostech. Milovala je! Už jak se potkaly si jich všimla a přišlo jí to naprosto úchvatné. Táhla prstem velice pomalu, jako by si chtěla zapamatovat každý kousek jeho tváře, vrývala si ho do paměti jako by ho už nikdy neměla vidět ... Její pohled se rychle vrátil zpátky na jeho oči a všimla si, že na ní působí ustaraným dojmem ... Byl to ten ustaraný pohled, který mívají rodiče u svých dětí ... Ten pohled, který dává najevo že je něco špatně ...

Lehce, strašně lehce jí políbil, ale dal do toho všechno ... A  jí se otevřely oči ... Už to nebylo jen ona a její vlastní problémy, které nesmí nikdo znát ... Už tady nebyla ona sama, nebrečela po večerech do plyšáka ... Byl tu on ... Její strážný anděl ... Byl tu ten, který jí nabízel to ochranné křídlo, ten kdo jí pomůže, když bude v úzkých. Kdo pro ní znamená nepopsatelně mnoho a je pro ní naprostou oporou ... Ten, kdo jí do hlavy dostal myšlenku, že on a ona jsou oni ... Někdo, pro koho byla ochotna dýchat ... Pro koho by ukradla to nejcennější co kdy viděla ... Komu dala své srdce a už by si ho nemohla vzít zpátky ... Byl tu on ... 

Jeho rty se rozevřely a jemně mezi své vzaly ty její ... Bylo to všechno naprosto jiné, než na co byla zvyklá. Pomalu si s ní hrál a dával do toho všechen um, všechno co uměl. Ze rtů přešel ladným tahem k jejímu krku a věnoval se pouze a pouze jemu ... Věděl že to prostě miluje ... Chtěl aby byla šťastná, spokojená a aby se pořádně konečně usmála ... Jediné, co chtěla ona bylo aby byly spolu. Skoro nic jiného jí neudělalo větší radost, než když se k němu mohla přitulit a schovat se pod jeho paži ... Chtěla být s ním a to se jí splnilo ... Mrazilo jí v celém těle, vzrušením jí brněly konečky prstů a v bříšku se jí začali rojit malí motýlci ... Bylo to dokonalé ... Pomalu zvednul svou hlavu do výše jejich uší a potichu, jakoby to bylo jen a jen pro ní, jakoby šlo o něco strašně tajného, jí zavrněl do ouška "miluju tě ... usměj se, prosím" ... Sedli si naproti sobě, ona se rychle naklonila k němu, obejmula ho tak nejpevněji a nejvroucněji jak to jenom šlo, položila mu hlavu na rameno, projela prsty vlasy a stejně potichu jako on mu pošeptala "já se usmívám celou dobu. Protože, když mám tebe, nejde se prostě neusmívat. Děkuju...."

---

Take zase z jiného soudku, než ze kterého psávám. No co, zkusit se musí vše. Snad to nebude až tak strašný ...