Tichou chodbou se ozval skoro neslyšný klepot. "Ell? Můžu vejít?" jako odpověď se přes dveře doneslo jen tlumené zafňukání. Starší žena vzala za kliku a pomalu otevřela dveře do skromně vybaveného dětského pokoje.

Začíná se mě formovat pokoj. Vážně! Konečně! Momentálně se mi dodělávají podlahy (ano, nějak budu muset přežít že zdi jsou z hladké dřevotřísky (ale pozor, z docela fešné hladké dřevotřísky!) a na zemi bude nějaká ujetá guma). Hned jak se přestane dělat na mém pokoji, půjde se na kuchyň a obývák (a ségřin pokoj bude jako poslední, muah!!) ... Jo, mě vážně stačí málo ke štěstí. 

Asi vykoupím IKEU . Totiž, měla jsem za to, že je to obchod pro zazobance navíc s docela nevkusným nábytkem. Když jsem tak poslouchala ve třídě spolužačky, jak se baví o tom, že z IKEY mají dokonce i bonbony, nějak mě to nedalo a musela sem se na netu podívat co tam vlastně mají a za jaké ceny. Řeknu vám, musím si lištit. Brouzdala sem po jejich webovkách a nasbírala jsem si celý pokoj. A světe div se, do 6 000,- ho budu mít (potřebuju našetřit už jenom asi tisícovku, nebo dvě. Jen zatím není kam ten nábytek dát, tak peníze leží v pokladničce a čeká se na vhodnou chvíli kdy se vydáme do Ovy a vykoupíme polovinu Avionu).  Navíc, nevěřily by jste jak se těším na to, až to budu všechno smontovávat až to budu mít. Sem strašná hračička na tohle .

Ve škole nám probíhaly inovace (nové okna, parapety, žaluzie, malíři tam šaškovaly na štaflích a další firma se snažila školu zateplit). Nevěřili by jste kolik tam bylo bo*delu! S Bau (na štaflích →) jsem byly pořád u stropu a umývaly ze světel 5-ti centimetrovou vrstvu prachu ... A né že by si to pánové uklidili samy ... To opravdu nehrozí ... Nejvíc mě ale naštvalo, když sem si nachystala kýbl abych si umyla svou část dílen ... Já si to tam krásně pucuju, je to už skoro uplně čisté, bez šmouhy. Já sem ráda jak malý dítě, vezmu kýbl, jdu ho vylít do odpadu a ... ti cápci si znovu dojdou z druhé místnosti (kde místo podlahy byla kopa prachu) jenom proto, aby se ujistili jestli tam náhodou nenechaly šroubovák ...Takže mi pošmatlali všechno umyté...  No nepřetáhly by jste je tou mokrou hadrou po úsměvu?!

Musela jsem se sama sobě smát. Zjistila jsem, že mi stačí ke štěstí opravdu málo. Přesněji, čechrat přítely vlasy před Hypernovou. Nevím co mě dělalo větší radost, jestli to, že on si je hnedka znovu ulízal zpátky (spolu s mrčením) na to, jak to nosí. Nebo to, jak se na mě skrz to hnízdo koukal a cukaly mu koutky.

Jede beznohej a bezvlasej v kabrioletu a bezvlasej říka: Dupni na to fáro, ať mi vlaje háro :)
Aneb, nikdy neříkej nikdy :)

Za normálních okolností bych to tady dál šťastně ignorovala. Vážně, už nemám nápad co sem přidávat. Psát sem co jsem celej den dělala? Stejně to jsou blbosti, tak proč? Děkuji, né. To raděj nechám na ostatních. Však co by jste viděli na krásně stereotypním stylu života 16-ti leté studentky ... V 5 se probudím, 5:45 sedím v buse do školy. Na nádru jsem asi 6:25, tam čekám na mojeho a do školy se dostanu 5 minut před začátkem vyučování ... Ježiš, proč to tu vypisovat, stejně to nikoho nezajímá ... 

Tak rychle jak na mě přišla vlna zrz vlasů tak tak rychle mě opustila, ovšem .. Dalo by se říct neplánovaně . Ze zrzky se totiž stala skoro černovláska (poznámka do deníčku: Už nikdy nevěr barvám na obalu!) ...

Potřebuju někoho, kdo by mě založil ... Proč? Zachvíli jsou Vánoce a já sem úplně na suchu ... V pokladničce už nemám ani korunu, protože jsem všechny svoje úspory nacpala do nového telefonu a nějak mi pojem Vánoce úplně vypadl z paměti ... Kde jsou ty doby, kdy stačilo namalovat obrázek a pod to napsat "Šťastné a Veselé Vánoce, Mamčo, Mamuš,  Maminko". Navíc, letos to bude všechno takový domatlaný. Opravujeme byt aby jsme se mohly konečně pošoupnout trošku na vyšší level a nebejt nacpaní 4 v jedné místnosti (je to záhul, to vám můžu říct. Zvlášť když dojedete ve 4 ze školy spolu se svojí sestrou a v 6 nebo 7 jí musíte držet v pokoji, protože v obýváku probíhá velký kuřácký meeting .) 

Taky jste si někdy psaly takový "deníček" jako mám já? Zneužila jsem sešit ze školy a ze zadu si píšu co bych si v nejbližší době jednou chtěla koupit. A za vlastní prachy. Sice budu šetřit dlouho, ale snad se mi to povede a na starý kolena budu mít aspoň většinu. Jistě, už se mi stihla mamka vysmát, když jsem předčítala ten seznam a zrovna jsem byla u položky Mustang Shleby GT 500 (ehm, vzdálená, hodně vzdálená budoucnost. Ale aspoň projet bych se v něm mohla .).  

To mám ale dobrý FOTOAPARÁT, cooo?

A dobře špinavé tkaničky, co? :D

Báj d wej No.1, milí zlatí, taky už vás ten počítač tak nudí, že sem dojdete jednou denně? V mém případě večer ... Vždycky zkontrolovat e-maily, jestli někdo nechce nějakou učebnici, očekovat co je nového ve světě a zas to vypínám ... Nůůůdááá ... 
Báj d wej No.2, neznáte "něco" podobného tomuhle? Jistě, jistě dobrý by bylo kdyby to bylo trošku míň podobný, protože tyhle pohyby jsou na mě moc ... Moc ... teplý :D. Hledám něco na zabití nudy. Jelikož se mi opravuje pokoj a jediný co tam bude, tak bude postel, skříň, pc stůl, zrcadlo a pytel na sezení, tak budu mít docela místo ... A  když tady není jak zabít nudu, tak si jí chci zabít po svém ... V hledáčku mám ještě Dancehall, HH, Ragga (Dancehall) a nebo Melbourne Shuffle. 
Ale prostě potřebuju něco vymyslet ... Něco ... No něco, co nebude ani balet, ani jazz dance a ani country dance. Salsa mě taky neslovila, stejně jako všechny společenský, latinsko-americký a blá blá blá tance ... 

Báj d wej No.3, moje oblíbená část je tá poslední, takže začíná 0:55.

Jestli máte tetování, dredy nebo piercing, asi nebudete kariérista.

Aneb promluvila ostřílená autorka Ivana Ashby, jedna z blogerek pro iDnes.cz. A hned se strhla obrovská lavina diskuzí a komentářů k jejímu projevu. 

"Ano, tetování je pořád populární mezi vězni. A námořníci? Jak kde, ale pořád platí, že hodně vězňů si právě ve vězení nechá dělat tetování. "

Můj názor na tyhle dva velice povedené články? Paninka má svůj názor, ale ten je ještě z minulého století. Shrnuto a podtrženo, všichni co mají piercing, dredy nebo tetování, jsou póvlové společnosti, kteří to v hlavě nemají v pořádku a nejsou sami se sebou spokojení. Jsou to obyčejně lidi, kteří nedokončily střední školu, nemají žádné ambice a nejspíše to jsou lidi, kteří byly propuštěni z krimiálu, blázince a nebo šlapaly chodník. Jsou to lidi, kteří to nejspíš nikam nedotáhnou a skončí někde na ulici ... Ale notak, paní, poslouchejte se ...

 Nahahaha, vybrala jsem pár fotek z mobilu co sem nafotila od Vánoc 

První fotka s Edi v šatnách při dílnách . Šílenost, tak drsně stojící vlasy mám fakt jenom já, že jo. 

Optika, aneb všichni tohle musíte umět!

 Potřebuju si postěžovat  
1) Mám koupenou modrou, ale krom obarvení teď oranžového podbarvení nevím kam to dál nacpat ... Mám strašnou chuť se na sobě vyřádit, ale dochází mi nápady ...
2) Koupila jsem si naušnici (spirálku) do helixu, za 100,-, takovou miniaturní ... A já blbec ztratím oba závyty ... V obchodě ... Tohle je opravdu vtipný 
3) Foťák mi žere baterky ... To je nehoráznost . Dám tam nový, ani jednou nepoužitý a vono mi to kikne že sou vybitý ... No netřískly by jste do toho?
4) Už jdu do druháku ... Ups ... 
5) Jsem xenofob ... Trošku riskantní když chodím do školy do Přerova, ne? 
6) Mám strašné nutkání rozběhnout se proti betonové zdi a neuhnout.
7) Emmm .....
8) Stal se ze mě knížko-fil. Od poloviny června až po dnešek sem přečetla 1-6 knížku ze série Škola Noci od Cristin Castové (čekám, až se na netu objeví v CZ sedmička. Ano, sem škaredej a zlej pirát ), potom Zrození temnoty od Alexandry Ivyové, Akademii Evernight od Claudie Grey,  od Alyson Noëlové Nesmrtelní, a Maggie Stiefvater Mrazení.

9) Asi vykoupím celý Blue Banana shop (když tam jsou tak dokonalý věci, založíte mě? )

Pravda je útěchou pro hlupáky, lež je zbraní silných ... 

Polovina prázdnin a počasí jak kdyby byl listopad, skvělí co? A nálada tomu počasí odpovídá ... 

Potřebuju si s někým popovídat, svěřit se ... Ale nejde to, sakra ... Znáte Omegle? Asi nejlešpí chat co znám. Proč? Protože tě nikdo nezná, nikdo o tobě nic neví a když máš dobrou mušku, jako já včera, tak chytneš skvělího posluchače který ti poradí a ikdyž ho neznáš, tak jeho slova potěší. A zrovna tohle je stránka úplně pro mě. Potřebuju se strašně moc svěřit, ale někomu, komu potom můžu říct "tak se měj". 

Trošku z jiného soudku. Věříte v to, že sny jsou střípky z minulosti, budoucnosti a přítomnosti a že většina snů něco znamená? Já jo a přemýšlím, jestli je to dobře. 3 noci, 3 noční můry ... Krása, co? 

Problémy sem, problémy tam ... Ráda bych chtěla na otázku "jak se máš?" odpovídat po pravdě .... Sákra 

Je mu 24 let a na rozdíl od všech svých vrstevníků má neobvyklý koníček, ze kteréo naskakuje husí kůže i těm otrlejším z nás - nahrává pravidelně hlasy zemřelých. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Vláďou Dolínkem, který vás alespoň na chvíli provede světem mrtvých, tak jak ho zná on.

Jak ses vůbec k nahrávání hlasů dostal?

Prakticky náhodou po shlédnutí filmu Hlas Smrti, tam byla celá technika vysvětlena a popsána v bonusových materiálech. To nás tak zaujalo, že vlastní nahrávky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Is there anything you would like to tell me?
I need some lovin

Vydejte se s námi do zatemnělého ponurého sklepení, které vyvolalo spoustu emocí. Na židličce zády ke vchodu seděl starý muž, bez hnutí sledoval obrazovku a pouštěl si černobílá, na první pohled nic neříkající, videa. Znovu a znovu přetáčel jednotlivé úseky a pečlivě zkoumal každičký stín nebo obrazec. Ten muž se jmenovalClaus Schreiber († 1988). Byl to objevitel něčeho tak převratného, že mu vědecká obec dala pro jistotu nálepku blázna.