Rok 1982 úplně změnil život staršího nemocného muže, který se těšil na to, jak si bude v důchodu užívat klidu. Když němec Claus Schreiber pozval jako obvykle své známé do sklepní klubovny, aby se poveselili a popili, jeden jeho přátel začal vyprávět o tom, že v rádiu slyšel o hlasech ze záhrobí, které se mohou nahrávat na magnetofonovou pásku. U piva se rozpoutala diskuze a Claus navrhl, že by to mohli vyzkoušet. Začalo to jako nevinná hra, která slibovala velkou legraci. Dohodli se, že by mohly vyvolat ducha jejich známého, který zemřel před několik týdny při operaci. Claus ho začal volat jménem a zval ho, aby přišel a "připil" si s nimi. Všichni najednou cítili divné mrazení v zádech a celou místností se rozhostilo takové ticho, že bylo slyšet bušení jejich srdcí. Po deseti minutách magnetofon vypnul a napjatá atmosféra se konečně uvolnila. Ovšem jen do chvíle, kdy se na konci přehrávané pásky skutečně ozval zřetelný hlas mrtvého, který řekl: "ahoj, přátelé!" Vyděšení hosté se rychle rozloučili a mnohé z nich už nikdy neviděl. Claus ale našel nový smysl života.
O jeho zvláštním koníčku si později začali povídat i "ptáci na střeše" a Clause začalo vyhledávat mnoho lidí, kteří toužili s jeho pomocí komunikovat se svými blízkými. Claus chápal, že jeho pomoc je důležitá, protože pomáhal mírnit jejich utrpení tím, že předložil jasné důkazy o tom, že život smrtí zdaleka nekončí. "Odcházely ode mě šťastní, jak proměnění. Pochopili, že jejich příbuzný žije, i když naše představivost neumí vyjádřit kde přesně," vysvětloval Claus novinářům. Jednoho večera dostal vzkaz od zemřelé, která mu těsně před smrtí slíbila, že mu bude na věcnosti s jeho důležitou prací pomáhat. "přecházíme do videa. Nahrávej video," řekla. Dodnes jsou v jeho nahrávkách záznamy typu: " Zrcadlo. Připoj video na televizi. Prázdný kanál. Clausi, nahrávej video." Z indicií pochopil, že má použít efektu zrcadlení, tedy namířit kameru na obrazovku televize a nahrávat. Stačí si jen pohrát s objektivem a vytvoří se pulsující mlhovina s nejrůznějšími obrazci, které se obměňují s určitým zpožděním, vznikají tzv. optické ozvěny. Právě v této mlhovině rozpoznal tváře zemřelých, které se mu podařilo identifikovat.
Viděl skutečně do záhrobí?
Tvrdil, že se mnu podařilo získat několik zásadních informací o onom světě. Podle něj neexistuje ráj, tak jak si ho představujeme, mrtví prostě žijí mezi námi, pouze na jiné kmitočtové rovině, ve svém duchovním světě. Duch je energie a jako taková působí na hmotu, proto je možné ji za určitých podmínek slyšet nebo spatřit. Vysvětlovalo by to i další paranormální jevy, o kterých by mohli truchlící příbuzní povídat hodiny? Německý důchodce učinil objev, který by konečně mohl změnit pohled na smrt. Proč nad výsledky jeho šokující a kvalitně zdokumentované práce všichni s úsměvem mávnou rukou?
Zdroj : časopis Záhady života