Je mu 24 let a na rozdíl od všech svých vrstevníků má neobvyklý koníček, ze kteréo naskakuje husí kůže i těm otrlejším z nás - nahrává pravidelně hlasy zemřelých. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Vláďou Dolínkem, který vás alespoň na chvíli provede světem mrtvých, tak jak ho zná on.
Jak ses vůbec k nahrávání hlasů dostal?
Prakticky náhodou po shlédnutí filmu Hlas Smrti, tam byla celá technika vysvětlena a popsána v bonusových materiálech. To nás tak zaujalo, že vlastní nahrávky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Is there anything you would like to tell me?
I need some lovin
Co vás od duše zemřelých vlastně chtějí? Otázkou spíše zůstává, co od nich chceme my, když se je snažíme kontaktovat. Myslím si, že pro ně je tato komunikace jedinečnou příležitostí, jak vyjádřit cokoliv co nestihli předtím, než vydechli naposledy. Pro nás naopak může být cennou útěchou,když se dozvíme, jak se mají naši blízcí po smrti. Tisíce lidí po celém světě tento druh komunikace vyhledávají právě proto, aby mohli klidně spát s pocitem, že se jejich milovaní mají mnohem lépe, než jak se měli za života.
Co si myslíš o temných entitách? Není pochyb o tom, že stejně jako mezi, živými, tak i mezi mrtvými jsou duše, které nejsou zrovna sdílné a už vůbec ne pozitivní. Vypovídají o tom i negativní až výhružné vzkazy, které můžete zachytit. Procentuálně je negativní zpráva přibližně jedna z dvanácti. Na tuto skutečnost se musíte připravit a počítat s tím, že nastane, pokud budete nahrávat dlouhodoběji. My jsme během našich záznamů narazili například na: "vypadněte" nebo "Jsi mrtvý," což už by pravděpodobně leckoho nadobro odradilo. Nás ne.
Co zachycování konkrétních osob?
Podařilo se nám zaznamenat hlas kluka, Lukáše P., který tragicky zemřel na Chodově u Karlových Varů. Dlouhodobě jsme se soustředili a připravovali pouze na tento případ, protože jsme toužili po jakémkoliv hmatatelném důkazu, který dá naší práci punc pravdivosti. To se nám po usilovném snažení k naší radosti nás všech podařilo, když chlapec vyslovil celé své jméno, a nám tak konečně poskytl poslední dílek do pomyslné skládanky.
Můžeš nám popsat hlasy svých úlovků? Za celou dobu našeho nahrávání se nám už podařilo zachytit skutečně širokou škálu hlasů, jak po stránce jazykové tak zvukové. Těch nepochybně srozumitelných je ale vůči ostatním jen malé procento. Nejrozšířenější jsou hlasy šeptající, které musíte trpělivě a dlouho v záznamech hledat. Robotické hlas ve většině případů nelze vůbec rozluštit, protože hovoří i starověkými jazyky.
Existují v posmrtném světě nějaká pravdila? Podle mě ano. Například lidé, kteří spáchají sebevraždu, nejsou schopni komunikovat. V nahrávkách tak zůstává pouze jejich křik, který symbolizuje to, že byly za svůj čin zatraceni a zůstali kdesi mezi naším a jejich světem. Taky by se dalo číci, že jednotlivé hlasy jsou lépe srozumitelněji slyšet, čím déle nahráváte. Zkrátka si časem zvyknou na vaši přítomnost.
Dá se rozeznat mužský a ženský hlas? Vzpomínáš na svou první nahrávku a upravujete je ještě nějak?
Pokud se jedná o skutečně kvalitní nahrávku, což nelze pokaždé cíleně ovlivnit profesionální technikou, tak se to samozřejmě rozlišit dá. Ano, na to se ani nedá zapomenout. Po kolejích jsme se za chladné zimní noci vydali na opuštěnou výrobnu cihel za město, kde jsme se rozhodli nahrávat u jednoho z dříve používaných strojů. Vůbec celá atmosféra uvnitř objektu byla hodně svazující a pravděpodobně si každý z nás už přál být zpátky ve světle pouličních lamp na pomyslném bezpečí. Zeptali jsme se tenkrát, za by nám dotyčný mohl prozradit, jaké to je na pomyslné druhé straně. Odpověď zněla zcela prostě: Bída je pryč!
Ovšem, úprava nahrávek je zcela nezbytná. K jejich vyluštění je kvalitní počítačový software nutný, protože hlasy bývají doslova schovány za běžným šumem. Ten dělá i samotný diktafon, tekoucí voda nebo třeba vítr. U nahrávek tak musíte měnit hlasitost, zpomalovat je a především odstraňovat šum a veškeré rušivé hluky.
O E.V.P. se říká, že je velice nebezpečné. Co ty na to?
Spíše než z jiného hlediska je to nejméně bezpečné z toho psychologického. Mnoho lidí totiž E.V.P. zkouší jen pro vyvrácení této teorie a ani si nepřipustí, že by mohli být s nahráváním skutečně úspěšní. Nejsou tak prakticky nijak připraveni na situaci, kdy vážně uslyší v šumu někoho promluvit. Samozřejmě ho to vyděsí a může ovlivnit psychiku uvažování člověka natolik, že se nebude schopen soustředit na věci běžného života a naopak si poté hlasy a třeba i vidiny bude sám představovat, což je prakticky lehčí forma schizofrenie. Minimálně musí být člověk připraven na fakt, že E.V.P. změní jeho pohled na život i na smrt, a vyvolá mnohem více otázek než dá odpovědí.