Outside

V sobotu jsme byly s tátou, Míšanem, dědou a mamkou-nemamkou v restauraci. Bylo to P-E-R-F-E-K-T-N-Í! Probrali jsme snad úplně všechno co šlo. Od toho jak sem jako malá ohryzávala kost od uzeného masa a naši si mě vyfotili (samozřejmě že fotka kolovala kolem stolu), až po vymýšlení nějakého vhodného nového zvířete pro mě (jsem děsnej zvířato-fil a nějaké prostě k životu potřebuju)... Taťka dostal od bráchy kočku, krásná britka a já mu jí nehorázně závidím ...
Mrkla jsem na taťku "sem říkala že jak to budeme mět nahoře spravené, tak že si chcu pořídit nějakého mazlíka ... Říkala sem doma kočku, tak to neprošlo, protože tu jsou alergičtí na chlupy ... Tak zkouším psa, to taky ne ... Rybičky nechcu, ty sou ukecané. Tak já nevím, taťko poraď". Taťka se zamyslel a říká "nedávno jsme dělali v Hradci Králové a chlap tam měl papouška ... Co kdyby sis pořídila nějakého ptáka?" a Mišan vedle mě pohotově zvednul oči od načepované Kofoly a prohodil "Však jednoho už má" ... Tele je to!

Když jsme jeli sem a byli jsme kousek od našeho, Míšan se otočil a s hraným úsměvem spustil "Jsi doma!! Seš ráda?". Nasadil mi brouka do hlavy ... Ono ve slovech "doma" a "doma" je nehorázný rozdíl  ... 

Je jen jedno "doma" kde to tak prostě je.
Ať už je to místo od vás vzdálené desítky kilometrů.
Když jste tam vyrůstali, ale prostě jednoho dne jste museli otočit list a udělat za vším černou, tlustou čáru a začít někdě jinde uplně na novo.
Kde jsou lidi, kteří si vás váží, mají vás rádi, podpoří vás a snaží se vám jakkoliv pomoct, i kdyby to nebylo v jejich silách.
Jsou tam lidé, za kterýma se vždycky strašně rádi vracíte a u kterých zapomínáte na své vlastní problémy, užíváte si každé minuty s nima, každého okamžiku kdy se společně zasmějete, kdy se obejmete a když je vám s nima strašně dobře.
Jsou tam lidi, kteří vás dokáží zaujmout svím povídáním, i když celou tuhle povídku vlastně znáte na zpaměť. 

Když je to prostě TO místo, když jste museli odejít ale snažíte se za každou cenu se vrátit ... 

Říkala jsem že za vším udělám víše zmíněnou černou, tlustou čáru a začnu na novo ... Čistej štít ... Nikdo mě nezná a já můžu začít uplně od začátku ... 
Ale ono to nejde ... Ty vzpomínky, to je něco úžasného ... Ať už ty krásný, tak i ty, co bolej ... Nemůžu a ani vlastně se jich nechci zbavit. Nechci je zakopat někam hluboko, zavřít do krabice společně s fotkama a dělat "jakože se nic nestalo" ... Nemůžu a nechci!! Miluju to tam ... Miluju ty lidi, ten kraj, ty zvyky, tradice, vkus ...
Já se tam vrátím a bude to divoký .