Seš prostě můj mazlíček ...

3.8 přijíždím domů a u dveří mě vítá nový mazlíček ... Kde je On? Naposledy vydechnul a už ho nic nebolí ...

Budeš mi strašně scházet, byl jsi pro mě něco jako opravdový kamarád...
Je mi toho strašně líto...
Čeho? Jen teď jak jsme dojely domů, do Zlína, mamka řekla v aute " A dej si pozor na co šlapeš..." nepochopila jsem to, až když jsem otevírala bránu, říkala sem si " teď doběhne Kája a zase mě bude vítat po těch 2 tejdnech..." a najednou nic...
Nikdo...
Bylo mi to divný a čas se pro mě zpomalil...
Mamka zajela z autem, a já zavřela bránu... Vrtalo mi hlavou kde jsi... Došla jsem za roh baráku a vidím, jak babička drží v ruce malého černého pejska " Ahoj Niko" první co jsem slyšela... 

Zbohem zlato ...