noobik: Díky všem... Jako byl to pro mě docela velkej šok, protože asi před hodinou jsem se odvážila vyjít ven a doufala jsem že se nezhroutím... Zeptala jsem se dědy, kdy se to stalo a co mu bylo.. Nechtěl mu to říct, ale asi ho donutily moje ubrečený oči... Říkal že v pondělí (já v neděli odjížděla) a že měl nádor na střevech, tak ho nechaly bezbolestně umřít u doktora... BAbička ho měla taky strašně ráda... Když sem chtěla nahodit nějakou řeč, protože v baráku je teď děsně ponurá nálada, tak sem jen tak řekla " Heč, sem zhubla" (nic jinýho mě nenapadlo) a když mi babička řekla že taky, hned sem se jí zeptala o kolik... 4 kyla za 3 dny... Když sem se zeptala jak k tomu docílila, tak prý pořád brečela a ani nejedla... Já kdybych byla na té veterině, asi bych to psychicky nevydržela... Je mi toho všeho fakt moc líto ... Ale fakt, ten první pohled jak jsem se na ní podívala a na Dana (ten novej pejsek) tak já se fakt strašně rozbrečela a běžela nahorů do pokoje... Ale fakt mě naštvalo, že mi nikdo nic neřekl, ani se nezmínil třeba SMSkou