|
Ahoj ...  Jsi tady? Nevidím tě. Ty mě vidíš? Zajímavé ... Víš, nikdy jsem to tady neopustila a ... Ptáš se proč? Já nevím ... Nešlo to. Kus sama sebe přece nemůžeš jen tak odtrhnout. Odtrhnout a zahodit. Nechat někde ve stínu a dělat, že o nic nejde, že se nic nedělo. Těch teď už 11 let.
Co? Že to není until you die. Chtěla bych se sem vracet. Pořád a pořád si připomínat to dětství, jak jsem rostla. Ty lidy, kteří v tom byli semnou. Tu houpačku - jednou nahoře, jednou dole... Eh, no nic. Už zase půjdu. Žíj blaze, člověče. Raduj se z maličkostí, užívej života, buď SVŮJ. Pá. |
|
Vážený, milý a úžasný čtenáři ... Vítám Tě!  Od doby založení této stránky je to přesně 3 157 dnů. Něco málo přes 8 let. Ať už mě sleduješ od začátku nebo jsi náhodným návštěvníkem, děkuji Ti, že jsi se mnou tuhle cestu absolvoval. Vyrostla jsem tady. Dospěla jsem. Začínala jsem jako malá holka, která si pomocí internetu tvořila osobnost. Rozvíjela se. Pracovala jsem na sobě a věř mi, byl to boj. Ale teď, po těch 8 letech můžu říct, že jsem to zvládla. Dobojovala jsem a stojím tu teď s hlavou vzhůru a odhodlaná pustit se do něčeho dalšího. Začínala jsem jako dvanáctiletá, možná třináctiletá holčička, která se prostě jenom snažila něčím zaujmout okolí. V reálném světě to moc nešlo, nebyla jsem oblíbená, nezapadala jsem. Byla jsem svá svým vlastním, originálním způsobem, který se vymykal tomu předepsanému. Tak jsem zkusila virtuální svět ... A jak je každý začátek těžký, tenhle byl nepopsatelně. Snažila jsem se, dávala jsem tomuto mému druhému světu vše, co jsem mohla. Rostla jsem a snažila se zlepšovat. Trvalo to dny, měsíce, roky! Ale věř, že se mi to povedlo. Jsem na sebe pyšná. Tenhle druhý svět mi pomáhal. Vždy tu pro mě existoval a já existovala pro něj. Bylo to něco, co mi na té cestě životem strašně pomohlo ... Milovala jsem psaní příběhů, tvoření a vymýšlení imaginárních dějů a životů... What if ... Miluji mou fantazii a tohle byla jediná možnost, jak to všechno vypustit do světa. Dostat to ze sebe. Možná mě neznáš. Třeba si mě už nepamatuješ, nevíš, kdo vlastně jsem ... A třeba jsme si podobní víc, než si myslíš ... Děkuji Ti že jsi tu byl semnou. Že jsi mi pomáhal v rozletu, byl jsi při mě při stoupání i mích pádech a i teď, když mi pomáháš při té konečné cestě. Díky! |
|
Od zítřka je to přesně měsíc kdy mi začíná státní část maturit a už se z povzdálí na mě směje didakťák z angličtiny ... A pak to začně. Sakra. Když si to tak projdu zpátky, docela hodně, hodně rychle ty 4 roky utekly ... Vždyť jsem si nedávno stěžovala že tam nechci ... A chválila se že jsem přijatá! :) ... Pomalu tu slzela nad odbornýma předmětama a vychvalovala je až do nebe (oh, díky Bože za tu nynější střízlivost)... Maturita! Maturita! Uuuuuuuu ....
Ohledně posledního zvonění ... Nevidím to moc pozitivně ... Ze začátku z toho byli všichni strašně nemocní Jooo uděláme poslední zvonění, to bude perfektní, už se na to těším, paráda... A teď, pokud se to vlastně vůbec domluví, nás bude kolem 10 všeho všudy ... Peníze na sehnání pořádného kostýmu nemám, takže Marge a Emili nejspíš padají (což mě krká asi nejvíc). Sákra, tak dlouho už jsem nic nenapsala ... Jako, vážně nenapsala ... Asi zas budu muset přefiknout Múzu abych byla schopná něco napsat, něco smysluplného ... Už mě to i chybí ;). Jo a co je nového? Mám miminko ... Jmenuje se Evžen, je červeno černý a bydlí v kulatém akvárku se zelenýma kamínkama, nějakým plevelem a mušlí :)) ...
|
|
Ach jo, moji milí zlatí, jsem tady pro radu :). Jelikož nemáme ani stužkovák, ani maturiťák (což až taková katastrofa vlastně není, s přihlédnutím na to, kolik to všechno stojí a kolik i tak vysolíme do maturity ;)) a vlastně nemáme domluvené ani nějaké VIP popití někde v nějaké špelůňce, tak jsem se ujala toho, aby domluvila alespoň to poslední zvonění ... Vím že kolem toho byli nějaké problémy pro třídu, která neměla maturitní večírek, ale .. Věřím ve své dokonalé schopnosti ... A teď ... Pomožte mi vybrat si lepší kostým :)?  
|
|
Když minulý článek (Ruský experiment) vzbudil až takové pozdvyžení, i když nechápu proč (buď tomu věřím, protože myšlenka nemusí být v celku, ale v detailech. A nebo tomu nevěřím ale neřvu to do celého světa ;)) tak přídávám další článek, ať se máte zase nad čím dohadovat a vztekat, jestli to tak bylo nebo ne. Lilith, Kuchisake-onna, Jack Rozparovač a další :)
V křesťanství se Lilith objevuje jako první žena Adamova, kterou Bůh stvořil z odpadu a špíny a tak Adam předpokládal, že Lilith je něco méně než on a tedy by měla být jemu podřazená. Hrdá Lilith však požadovala rovnoprávnost, a když jí nedostala, v hněvu Adama opustila. Adam prosil boha, aby mu pomohl Lilith najít a ten za ní vyslal tři anděly. Lilith prchla do pustin poblíž Rudého moře, kde se sblížila s démony zla a stala se matkou démonických dětí. Mezitím Bůh stvořil Adamovi novou ženu - Evu, která byla vytvořena z Adamova žebra. Lilith byla potrestána, byla pronásledována božími posli a její démonické děti byly zabíjeny po stovkách. Hrůza a bolest, kterou prožila z ní udělala démonickou bytost. Aby se Lilith pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. "Přísahám při božím jménu živoucím a jsoucím, že když zahlédnu vaše jména nebo znamení, nechám to dítě být." Odtud je zvyk psát jména andělů do medailonků malých dětí.
Podle pověstí se začala mstít tím, že vraždila novorozence, či sváděla ve snech muže a posléze je připravovala o rozum, nebo zabila. U kojenců se tomuto jevu říká "syndrom náhlého úmrtí". Dříve se věřilo, že u chlapců je rizikových prvních osm dnů života a u dívek prvních dvanáct. Dnes ovšem víme, že je tato doba o něco delší - asi sedm týdnů. Tento syndrom vede ke smrti dítěte bez zjevné příčiny. Po narození dítěte zřejmě ještě nefungují správně všechny důležité orgány a dítě umírá. Děje se tak většinou v noci, kdy dítě neruší žádné vnější podněty. Jeho dech i tep se zpomalí, jeho tělíčko začne pomalu chladnout, až nakonec zemře, snad jako by ztratilo vůli žít. |
|
Sanatorium Waverly Hills  |