Mýty a legendy

 Když minulý článek (Ruský experiment) vzbudil až takové pozdvyžení, i když nechápu proč (buď tomu věřím, protože myšlenka nemusí být v celku, ale v detailech. A nebo tomu nevěřím ale neřvu to do celého světa ;)) tak přídávám další článek, ať se máte zase nad čím dohadovat a vztekat, jestli to tak bylo nebo ne. Lilith, Kuchisake-onna, Jack Rozparovač a další :)

Lilith - první upír

Kuchisake-onna

Kuchisake-onna je "duch” znetvořené ženy. Legenda praví, že někdy během sedmdesátých let existoval mladý pár. Žil spolu v celkem normálním manželství, ale přeci jen něco nebylo takové jako mělo být. Muž začínal být čím dále více agresivní a měl velmi vysoké nároky na svou ženu. Došlo to až tak daleko, že ji zakazoval chodit ven a jednou když měl pocit, že se směje na jiné rozhodl se s tím skoncovat a zohavil ji. Zohavil ji takovým způsobem, že ji rozřízl (někdo říká rozstřihl) ústa od ucha k uchu. Žena na následku svého zranění nakonec zemřela. A co vlastně Kuchisake-onna dělá? Vykračujete si takhle večer opuštěnou ulicí když v tom k vám přistoupí žena v chirurgické roušce a zeptá se vás: "Jsem pěkná?”. Vy samozřejmě vědom si toho, že není radno se v noci příliš s někým vybavovat řeknete "Ano”. V ten moment si žena sundá roušku a vy uvidíte její rozříznutá ústa a zeptá se "A co teď?”. Pokud si mohu troufat tvrdit v ten moment raději většina z nás řekne roztřeseným hlasem "Ale jistě”. A v ten moment se na vás vrhne a udělá z vás stejně krásného člověka. Pokud by jste kdykoli během rozhovoru místo souhlasu řekli ne tak si příliš nepomůžete, Kuchisake-onna se na vás vrhne a zohaví vás úplně stejně, neboť je to její pomsta těm, kterým se nelíbí. 
----
Jinak, není to první legenda o ženě s "rozšklebenou” tváří. V období Heian se tradovalo, že žila jedna krásná konkubína, do které se zamiloval samuraj. Jenže tato žena i když byla velice krásná byla i velice povrchní. A tak po nějakém čase kdy po něm stále chtěla aby jí říkal jak je krásná, kupoval jí šaty a vůbec se starala jen o sebe. Samuraji došla trpělivost vytáhl meč a rozsekl jí ústa. Pak jen suše prohlásil "A kdo si teď bude myslet, že jsi pěkná”. Z konkubíny se tak stal yokai a od té doby se toulá po Japonsku a hledá někoho komu se bude doopravdy líbit.

Emille

Tento masivní zvon pochází již z pradávného období Sjednocené Silly a dodnes je definován jako největší zvon a obrovský klenot Korejské poloostrova. "Svatý zvon krále Seongdeoka Velikého", tak zní oficiální název pro tuto bronzovou enormní strukturu. Emille, v překladu silské podoby tehdejšího jazyka, znamenalo změkčeně "maminka".

Legenda vypráví o zvonu, který byl darován králi. Ke zklamání všech z něj však nevycházel žádný zvuk. Byl několikrát rekonstruován a ulit znovu, ale bez úspěchu. I po smrti krále jeho syn nadále usiloval o to, aby se zvon rozezněl. Jednu noc se jednomu mnichovi zdál sen, ve kterém do ulití zvonu krále Seongdeoka obětovali chlapce a po jeho znovu zhotovení se zvon skutečně rozezvonil. Král nad ním dlouho nebloumal. Nechal si předvést chlapce z nedaleké vesnice a podle slov mnicha chlapce vhodili do žhavého bronzu. Od té doby prý zvon vydával ten nejlibější zvuk. Podle některých však jeho táhlé odbíjení připomínalo nářek onoho chlapce.

Hrad Vildštejn 

Při návštěvě hradu Vildštejn můžete vstoupit do hradní krypty, kde je uložena lebka s několika dalšími kostmi jakési ženy, které byl nalezeny při bourání hradního komínu. Kosterní pozůstatky byly uloženy ve schránce a byla k nim přiložena skleněná baňka, pár stébel trávy a rybářský háček. Někteří lidé z podhradí vyprávěli, že by mohly patřit jedné z dcer majitele hradu z rodu Trautenbergů, která byla velmi ošklivá, znala sílu bylin a připravovala z nich všelijaké nápoje a masti. Jednoho dne však záhadně zmizela  a nikdy se nenašla. Jiní zase vyprávěli o bílé paní, procházející se za jasných měsíčních nocí hradem. Nikdy nikomu neuškodila a ti, kteří ji spatřili, se dušovali, že vypadala velice nešťastně. Dokonce ještě dnes najdeme ve Skalné dost lidí, kteří odpřisáhnou, že bílou paní skutečně viděli.

Jack Rozparovač

Legendy obklopující řádění Jacka Rozparovače se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů k získání identity pravého vraha dovolil Ripperologům (termín používaný k označení autorů, historiků a amatérských detektivů, kteří se zabývají tímto případem) obvinit velkou škálu jedinců z vražd spáchaných Jackem Rozparovačem.Noviny (v této době stále více populární) přispěly k dalekosáhlé a věčné slávě vraha díky autentickým reportážím, které bez skrupulí vyjevovaly hrůzu jeho činů a selhání policejních složek, kterým se nepodařilo vraha dopadnout. Není bez zajímavosti, že vrah policistům často utekl pouze "o fous".

Jeho oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah nejprve oběti prořízl hrdlo a poté zohavil její mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti vedl k poznatku, že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgii(moderní výzkumy uvádějí že Jack Rozparovač byl pravděpodobně řezník; jeho zaměření na prostitutky má také svůj důvod – Jack byl údajně nakažen některou z pohlavně přenosných nemocí, nejspíše syfilidou, jíž se nakazil od prostitutky, proto choval ke kněžkám lásky takovou nenávist; některé z jeho obětí měly vyřezány právě pohlavní orgány). Existuje dokonce teorie, jež s těmito vraždami spojovala osobu prince Alberta Viktora, syna tehdejšího následníka trůnu, pozdějšího krále Eduarda VII., která přetrvala v několika filmových adaptacích, třebaže historikové prokázali, že v době londýnských vražd princ pobýval ve Skotsku.

Fénix

Fénix řecky Foinix, latinsky Phoenix je bájné stvoření, o kterém se zmiňuje už starověký řecký historik Herodótos.

Říkalo se, že fénix žil v Egyptě a byl pokládán za ztělesnění slunečního boha. Měl purpurové a zlaté peří a ukazoval se jednou za pět set let pouze obyvatelům města Héliopole. Když po pěti stech letech fénix cítil, že se blíží jeho smrt, obalil se na oltáři boha slunce Hélia do myrhy a kadidla, zapálil se a ze svého popela se potom znovu zrodil. Bývá proto považován za symbol nesmrtelnosti a znovuzrození. Tvrdilo se, že jeho peří bylo nepotopitelné a bájné bytosti z něj tvořily báječná plavidla, která mohla proplout i největší bouří bez nejmenšího nebezpečí.