Ach jo, moji milí zlatí, jsem tady pro radu :). Jelikož nemáme ani stužkovák, ani maturiťák (což až taková katastrofa vlastně není, s přihlédnutím na to, kolik to všechno stojí a kolik i tak vysolíme do maturity ;)) a vlastně nemáme domluvené ani nějaké VIP popití někde v nějaké špelůňce, tak jsem se ujala toho, aby domluvila alespoň to poslední zvonění ... Vím že kolem toho byli nějaké problémy pro třídu, která neměla maturitní večírek, ale .. Věřím ve své dokonalé schopnosti ...

A teď ... Pomožte mi vybrat si lepší kostým :)?

Jasně, člověk musí počítat s tím, že pokud chce, aby to za něco stálo, musí si s tím dát práci :). A narozdíl od ostatních, asi nejsem tak moc zdechlá, tak bych se do toho ani nebála jít a klidně i něco málo investovat (barvy, nové hadry, možná i ty čočky).

 Ehm, ehm ... Takže veřejně vykřikuji do světa, že dne 11.9 jsem se oficiálně stala držitelkou řidičského průkazu. Sákra, já sem dobrá. Už to chce jenom toho mustanga a můžeme jezdit do školy. No jaký jsem měla nervy v autobuse, to by jste mi nevěřili. Myslela jsem, že utrhnu to sedadlo přede mnou ... A největší strach jsem měla z testů.

Když jsme čekali než si nás komisař zavolá aby jsme začli, čekali jsme na chodbě, bylo nás tam asi 7. Sedla jsem si vedle študáka (z kterého se pak vyklubal 23-lety kluk :D) a jak jsem byla nervózní, nezavřela jsem papulu ... Pořád jsem musela něco říkat ... Že mám nervy, že se toho bojím, že se mi učitel vysmál při jízdách - to je tak, když si myslíte, že máte jízdy ve 2 hodiny, čekáte tam už od půl 2 a nakonec se ukáže, že jízdy jsou až o půl 4. No ale co, vy tam na tom smluveném místě čekáte a čekáte a čekáte ... Né, nejdete si někam sednout a zahřát se, protože venku fouká, sem tam prší jak prase. Proč ... Dyť je to za dvě hodiny ... Za hodinu ... Za půl hodinu, to vydržíte ... Ách jo ... - že venku prší, že se bojím komisaře, že mu přece nemůže být 23 když vypadá na čerstvých 17 (no nechápu to doteď), že za rok budu maturovat a už vím, jak u toho budu nervózní, že pokud přežiju tyhle zkoušky, už mě nic neporazí, že na nás učitel mává aby jsme šli na testy ... No, kámoš z toho byl docela hotovej, pořád se mi smál, že jsem strašně nervózní a on to bere v klidu ... Testy neudělal, jízdy taky ne.

Nakonec byly testy v klidu ... Měla jsem dvě otázky špatně (a to jsem předtím dělala ty testy nejmíň 50x a ani jedna z těch dvou otázek tam NIKDY nebyla), ale zvládlo se to. Pak už jsem tak nějak nervy neměla ... Když odcházel komisař od testů k prvním dvoum řidičům, řekla jsem mu "zatím nashledanou" a on se tak záludně usmál, tak škodolibě ... Byla jsem třetí řidič s Krakonošem (opravdu tak vypadal) v zádech. Vyjížděla jsem z parkoviště, málo plynu rychle puštěna spojka hop, hop, hop.

 Když minulý článek (Ruský experiment) vzbudil až takové pozdvyžení, i když nechápu proč (buď tomu věřím, protože myšlenka nemusí být v celku, ale v detailech. A nebo tomu nevěřím ale neřvu to do celého světa ;)) tak přídávám další článek, ať se máte zase nad čím dohadovat a vztekat, jestli to tak bylo nebo ne. Lilith, Kuchisake-onna, Jack Rozparovač a další :)

Lilith - první upír

Sanatorium Waverly Hills

V místě, kde umírali pacienti nakažení tuberkulozou, totiž údajně straší. Vnitřní prostory se staly místem přenocování nejednoho dobrodruha a lovce duchů. Vesměs se shodují v tom, že prostředí je zde maximálně děsivé a že "něco cítili". Budova byla postavena v Louisville v Kentucky roku 1910. V té době řádila v Americe epidemie tuberkulózy a to takovou silou, že mnohdy likvidovala i malá města. Proti tomuto onemocnění nebyl žádný lék. Sanatorium Waverly Hills bylo postaveno na izolovaném místě a navrženo speciálně jako zařízení pro boj s tuberkulózou a její výzkum. Ve snaze najít co nejúčinnější lék proti nemoci zde byly údajně prováděny různé techniky a pokusy. Některým nemocným byly tlakem rozšiřovány plíce, nebo odstraňována žebra, aby plíce pobraly více kyslíku.

S premiantem, který potřebuje slyšet pochvalu, ale rodiče mu na to řeknou jen hm ...
S někým, kdo vám radí, aby jste nezačínali s kontrolováním kalorických tabulek vzadu na obalech jídla ... Nezbavíte se toho! :]
S někým, kdo potřebuje už vypadnout pryč ... 
Se slečnou, která chce dodělat školu a pápá a šáteček, ... nezůstanu tady ... 

   Prej 18, plnoletá ... To jo, už se těším ... K čemu 18, když si stejně nebudu moc dělat to, co bych chtěla :) ....

No jo, já to vím, seru na to tady ... Není čas, není nálada, není co psát ... Stejně si to píšu jen pro sebe, už to jde všechno do kytek. Blogy nikoho nezajímaj, všichni jednou Face :D. Šalaláááá, los finítos pro dneškos. Zdarčos ;)

Bastards ...

Cca 45-ti minutová práce i s promyšlením, které téma to teda nakonec bude. Úvaha "Každý musíme něco obětovat, abychom něco získali" ... Chápu, že k tématu to nemá skoro nic, ale něco sem jí tam sesmolit musela, ne? :-)

     Tak jako žádné vítězství není bez boje, jako nový život není bez prolité krve a slz, tak ani to, co nejvroucněji chcete nedostanete bez toho, aniž by jste za to daly něco vy. Při každém rozhodování o tom, co vlastně chcete, musíte mít na paměti to, co jste ochotni za to dát. 
     Život není pohádka, procházka růžovou zahradou. Kéž-by. Je to zatraceně těžká cesta, na které začínáte jako nicka a je na vás, kam až se chcete probojovat. Kojot mezi lvi.