Sakra, ... Skoro dospělému člověku (né možná papírově, ale podle některých známích už ano) přece nemusí ostatní lozit pořád kolem prdele, ne?
Tak sakra trošku soukromí!

Nejsem malé děcko, které nerozezná rozdíl od modré kostičky a zeleného kolečka ... Zas tak blbá jak vypadám nejsem a prostě chci aby se semnou jednalo tak jak by se mělo k člověku v mém věku ... 

Co bytelně nesnáším? Když mě někdo srovnává s někým dalším. V čemkoliv ... "Hele, jaktože XY má lepší známky jak ty?!" ... "Dostala jsem 1 a XY za 5" "mě nezajímá XY mě zajímáš ty!" ... "Vidíš jí? Tá je k smíchu ... ... ... ale vypadáte podobně" a tak dále. Každej je nějakej, nikdo, NIKDO nikdy nebyl, není a ani nebude dokonalý. Každý má svoje chyby, všichni to říkaj, ale proč to ostatním pořád předhazujete? ... 

A nakonec ... Opravdu nejsem někdo, kdo potřebuje imrvére dohled ... Ne, nejsem nemocná ... Né, neseknu sebou někde na chodníku a nezačnu si kousat ruku ... Ne, nechytám záchvaty že bych si doma propíchla srdce vidličkou ... Nebo aspoň o tom nevím ... Proto nemusím být pořád všem na očích a na příjmu na telefonu ... Viz. opět Tak sakra trošku soukromí!

Sakra! Těším se až budu mít vlastní pokoj, s vlastní postelí a vlastním kobercem před postelí .... Proč? Jelikož naše patro v baráku je stále ve fázi oprav, tak jsme namačkaní 4 lidi v jedné místnosti. Krása ... Nádhera ... A na mě se sestrou vyšlo že budem spát na patrovce (což je docela logické, když není místo). Nic neříkám, vždycky sem chtěla patrovou postel a spát nahoře. Říkala jsem si že to bude pecka, spát víc než půl metru nad zemí ... Jelikož ségra spí dole a sem tam steče z postele, tak na zemi před postelí je madračka z děcké postílky, kdyby přece jenom spadla, tak ať to tak nežuchne a nepřizabije se ... 

Vždycky malé nějak vysí z postele ruka, noha nebo hlava, ale nějak jí zpravíme aby nespadla. No ... ať to nezakecám ... Dneska v dílnách sem si sedla před stůl mistrové a čekala jsem než mistr bude mít čas. Mistrová zvedla hlavu od papírů a hned se zajímala: 

"Co se děje, Nikčo?"
"Co, co?"
"No že jsi sem tak dopadla, sedíš tu jak tělo bez duše a ..." a sjela očima na moji modřinu, velkou asi jako dvakrát velká padesáti koruna, kousek pod ramenem. 
"Jo, tá modřina na ruce ... Víte .. Emmm ... Máme dvoupatrovku a já spím nahoře ... No a dole na zemi máme takovou madračku, kdyby náhodou sestra spadla dolů, tak ať se moc netřískne ... No ... A já z tý postele v noci sletěla." 

A Mistrová měla co dělat aby to nějak rozdýchala. Víceméně to vtipný je ... Ale vážně vypadám  jak dítě z bité rodiny. A tá modřina né a né zmizet... A ještě jak se paní mistrová začla smát, no .. Znáte ten pocit, že víte, že do 2 sekund se začnete šíleně červenat ... Že víte, že pomalu chytáte barvu podobnou rakovy ... A že víte, že vám najednou děsně hoří líčka a ani kdyby jste narvaly hlavu do lavóru plného kostek ledu a ledové vody, tak by vás to neochladilo? Vítejte v mém světě ...  

Vánoce ... Silvestr ... Už je to konečně pryč. Letos jsem to blahopřání do nového roku nechala na ostatních, mě se do toho nějak extra nechtělo a stejně je toho už tolik, že to každému druhému už spíš leze na nervy, než že je za to rád. Jak vám dopadl Silvestr? Já

Prosím! Prosím! Prosím! Prosím a prosím! Chci se tam podívat ... Podívat a rovnou tam zůstat. Ze začátku třeba jen na velké prázdniny, pak se klidně i stěhovat ... Já chci do Anglie! A muž půjde semnou! Budeme mít pěknou, menší dřevostavbu s velkou zahradou a budeme spokojení. ... ... Holka ty seš blbá .

Nevěřili by jste jak mě bolí ruce. Celý den jsem brousila stěny v pokoji a nosila kýble s rozlámaným betonem. Ale jsem spokojená, protože se to konečně pohlo! Jasné, do konce roku to nestihneme, ale doufám, že do konce školního roku budeme bydlet ve svojem . A na léto si musím najít nějakou pořádnou brigádu, tak kdyby jste někdo o něčem věděli, ozvěte se, budu jen ráda . 

A už mám vlasy po lopatky, heč! Ostříhala bych to? Vubec!! Sice jsem prohlásila že si nechám udělat podhol (mít rovné vlasy, proč by ne ), ale ne. Jen ... jedna slečna ... vytočila mě ... proč?
Dojdu do prváku, mám červené vlasy. Měsíc na to je má ona ze světle hnědé na červenou. V pohodě, líbí se jí to, chce to tak nosit, tak proč né ...
Dojdu do druháku, obarvím si vlasy na tmavě hnědou. Cca 3 dny po tom, co si je obarvím já, dojde ona s tou samou barvou, od té samé značky. V pohodě ...  Tak se jí hnědá začla líbit, tak co z toho budu dělat nějaký dilema, šak co ...
Začnu nosit ofinu, chvíli jí nosím, pak mě to odroste, takže to nosím na bok a bum, ona má taky ofinu . Tak sem říkala dojdu s platinovou blond a nebo si hodím podhol a jestli dojde i s tím, tak se na to rovnou vykašlu.

Zjistila jsem, že většina lidí které znám, nesdílí můj smysl pro humor. Můžu vám říct že o hodně přicházejí. Černý humor vládne světu a dokáže nejvíc pobavit .

No, fajn, takže sem se zase vykecala z blbostí které nikoho nezajímají, ale co, někomu to musím nacpat, ne? A blíží se Vánoce ... Ups! ... Já na dárcích zatím utratila necelých 1 500,- ... A ještě to není pro všechny ... Letos to asi nechám na Ježíškovy a já se na to vykašlu ... 

Pepíček rozbalí všechny dárky, zamyslí se a jde za rodiči.
Pepiček: Všechny ty dárky mi přinesl Ježíšek?
Rodiče: Ano, samozřejmě.
Pepiček: Takže vy dva jste se na mě úplně vysrali...

 Tichou chodbou se ozval skoro neslyšný klepot. "Ell? Můžu vejít?" jako odpověď se přes dveře doneslo jen tlumené zafňukání. Starší žena vzala za kliku a pomalu otevřela dveře do skromně vybaveného dětského pokoje.

Začíná se mě formovat pokoj. Vážně! Konečně! Momentálně se mi dodělávají podlahy (ano, nějak budu muset přežít že zdi jsou z hladké dřevotřísky (ale pozor, z docela fešné hladké dřevotřísky!) a na zemi bude nějaká ujetá guma). Hned jak se přestane dělat na mém pokoji, půjde se na kuchyň a obývák (a ségřin pokoj bude jako poslední, muah!!) ... Jo, mě vážně stačí málo ke štěstí. 

Asi vykoupím IKEU . Totiž, měla jsem za to, že je to obchod pro zazobance navíc s docela nevkusným nábytkem. Když jsem tak poslouchala ve třídě spolužačky, jak se baví o tom, že z IKEY mají dokonce i bonbony, nějak mě to nedalo a musela sem se na netu podívat co tam vlastně mají a za jaké ceny. Řeknu vám, musím si lištit. Brouzdala sem po jejich webovkách a nasbírala jsem si celý pokoj. A světe div se, do 6 000,- ho budu mít (potřebuju našetřit už jenom asi tisícovku, nebo dvě. Jen zatím není kam ten nábytek dát, tak peníze leží v pokladničce a čeká se na vhodnou chvíli kdy se vydáme do Ovy a vykoupíme polovinu Avionu).  Navíc, nevěřily by jste jak se těším na to, až to budu všechno smontovávat až to budu mít. Sem strašná hračička na tohle .

Ve škole nám probíhaly inovace (nové okna, parapety, žaluzie, malíři tam šaškovaly na štaflích a další firma se snažila školu zateplit). Nevěřili by jste kolik tam bylo bo*delu! S Bau (na štaflích →) jsem byly pořád u stropu a umývaly ze světel 5-ti centimetrovou vrstvu prachu ... A né že by si to pánové uklidili samy ... To opravdu nehrozí ... Nejvíc mě ale naštvalo, když sem si nachystala kýbl abych si umyla svou část dílen ... Já si to tam krásně pucuju, je to už skoro uplně čisté, bez šmouhy. Já sem ráda jak malý dítě, vezmu kýbl, jdu ho vylít do odpadu a ... ti cápci si znovu dojdou z druhé místnosti (kde místo podlahy byla kopa prachu) jenom proto, aby se ujistili jestli tam náhodou nenechaly šroubovák ...Takže mi pošmatlali všechno umyté...  No nepřetáhly by jste je tou mokrou hadrou po úsměvu?!

Musela jsem se sama sobě smát. Zjistila jsem, že mi stačí ke štěstí opravdu málo. Přesněji, čechrat přítely vlasy před Hypernovou. Nevím co mě dělalo větší radost, jestli to, že on si je hnedka znovu ulízal zpátky (spolu s mrčením) na to, jak to nosí. Nebo to, jak se na mě skrz to hnízdo koukal a cukaly mu koutky.

Jede beznohej a bezvlasej v kabrioletu a bezvlasej říka: Dupni na to fáro, ať mi vlaje háro :)
Aneb, nikdy neříkej nikdy :)

Za normálních okolností bych to tady dál šťastně ignorovala. Vážně, už nemám nápad co sem přidávat. Psát sem co jsem celej den dělala? Stejně to jsou blbosti, tak proč? Děkuji, né. To raděj nechám na ostatních. Však co by jste viděli na krásně stereotypním stylu života 16-ti leté studentky ... V 5 se probudím, 5:45 sedím v buse do školy. Na nádru jsem asi 6:25, tam čekám na mojeho a do školy se dostanu 5 minut před začátkem vyučování ... Ježiš, proč to tu vypisovat, stejně to nikoho nezajímá ... 

Tak rychle jak na mě přišla vlna zrz vlasů tak tak rychle mě opustila, ovšem .. Dalo by se říct neplánovaně . Ze zrzky se totiž stala skoro černovláska (poznámka do deníčku: Už nikdy nevěr barvám na obalu!) ...

Potřebuju někoho, kdo by mě založil ... Proč? Zachvíli jsou Vánoce a já sem úplně na suchu ... V pokladničce už nemám ani korunu, protože jsem všechny svoje úspory nacpala do nového telefonu a nějak mi pojem Vánoce úplně vypadl z paměti ... Kde jsou ty doby, kdy stačilo namalovat obrázek a pod to napsat "Šťastné a Veselé Vánoce, Mamčo, Mamuš,  Maminko". Navíc, letos to bude všechno takový domatlaný. Opravujeme byt aby jsme se mohly konečně pošoupnout trošku na vyšší level a nebejt nacpaní 4 v jedné místnosti (je to záhul, to vám můžu říct. Zvlášť když dojedete ve 4 ze školy spolu se svojí sestrou a v 6 nebo 7 jí musíte držet v pokoji, protože v obýváku probíhá velký kuřácký meeting .) 

Taky jste si někdy psaly takový "deníček" jako mám já? Zneužila jsem sešit ze školy a ze zadu si píšu co bych si v nejbližší době jednou chtěla koupit. A za vlastní prachy. Sice budu šetřit dlouho, ale snad se mi to povede a na starý kolena budu mít aspoň většinu. Jistě, už se mi stihla mamka vysmát, když jsem předčítala ten seznam a zrovna jsem byla u položky Mustang Shleby GT 500 (ehm, vzdálená, hodně vzdálená budoucnost. Ale aspoň projet bych se v něm mohla .).  

To mám ale dobrý FOTOAPARÁT, cooo?

A dobře špinavé tkaničky, co? :D

Báj d wej No.1, milí zlatí, taky už vás ten počítač tak nudí, že sem dojdete jednou denně? V mém případě večer ... Vždycky zkontrolovat e-maily, jestli někdo nechce nějakou učebnici, očekovat co je nového ve světě a zas to vypínám ... Nůůůdááá ... 
Báj d wej No.2, neznáte "něco" podobného tomuhle? Jistě, jistě dobrý by bylo kdyby to bylo trošku míň podobný, protože tyhle pohyby jsou na mě moc ... Moc ... teplý :D. Hledám něco na zabití nudy. Jelikož se mi opravuje pokoj a jediný co tam bude, tak bude postel, skříň, pc stůl, zrcadlo a pytel na sezení, tak budu mít docela místo ... A  když tady není jak zabít nudu, tak si jí chci zabít po svém ... V hledáčku mám ještě Dancehall, HH, Ragga (Dancehall) a nebo Melbourne Shuffle. 
Ale prostě potřebuju něco vymyslet ... Něco ... No něco, co nebude ani balet, ani jazz dance a ani country dance. Salsa mě taky neslovila, stejně jako všechny společenský, latinsko-americký a blá blá blá tance ... 

Báj d wej No.3, moje oblíbená část je tá poslední, takže začíná 0:55.

Jestli máte tetování, dredy nebo piercing, asi nebudete kariérista.

Aneb promluvila ostřílená autorka Ivana Ashby, jedna z blogerek pro iDnes.cz. A hned se strhla obrovská lavina diskuzí a komentářů k jejímu projevu. 

"Ano, tetování je pořád populární mezi vězni. A námořníci? Jak kde, ale pořád platí, že hodně vězňů si právě ve vězení nechá dělat tetování. "

Můj názor na tyhle dva velice povedené články? Paninka má svůj názor, ale ten je ještě z minulého století. Shrnuto a podtrženo, všichni co mají piercing, dredy nebo tetování, jsou póvlové společnosti, kteří to v hlavě nemají v pořádku a nejsou sami se sebou spokojení. Jsou to obyčejně lidi, kteří nedokončily střední školu, nemají žádné ambice a nejspíše to jsou lidi, kteří byly propuštěni z krimiálu, blázince a nebo šlapaly chodník. Jsou to lidi, kteří to nejspíš nikam nedotáhnou a skončí někde na ulici ... Ale notak, paní, poslouchejte se ...

 Nahahaha, vybrala jsem pár fotek z mobilu co sem nafotila od Vánoc 

První fotka s Edi v šatnách při dílnách . Šílenost, tak drsně stojící vlasy mám fakt jenom já, že jo. 

Optika, aneb všichni tohle musíte umět!