Moje krevní skupina

Melancholici budí zdání velmi smutných lidí. Ale spíše než o smutku mluvme o zádumčivosti. Hodně o všem přemýšlejí, vše, co vidí, hodnotí, rozebírají, analyzují, vstřebávají z toho dojmy a emoce. Jsou temperamentem s nejhlubšími prožitky, což ovšem není vždycky k užitku. Často se jim také stává, že hledají jen příčiny místo toho, aby se podívali i po řešení. Takže když se ocitnou v problému, spadnou v něm docela zbytečně hluboko. Nedělají jim dobře vypjaté situace. Nezvládají stres, hluk, velkou společnost. Těžko navazují kontakty s jinými lidmi, jsou velmi opatrní, introverti. Ale když už se někdo stane jejich blízkým, zůstane jím takřka navždy.

Najdu se tam ...

Jak to mají s hubnutím? Každý gram navíc dělá melancholikům vrásky na čele. Nejsou na tom dvakrát dobře se sebeláskou, a k tomu mít ještě nadváhu? A melancholikovu mysl bude dlouho trápit otázka, proč se ten gram navíc vůbec objevil. Potrvá tedy poměrně dlouho, než se pustí do hubnutí toho pomyslného gramu navíc. A mnohdy budou v pokušení to vzdát - protože to bude emocionálně náročné. Budou se muset podívat do svých zvyklostí, emocí, pocitů ze sebe sama, životního stylu a položit si mnoho otázek, což je pro melancholika skoro životní úděl, což už se nedá říkat o nalézání odpovědí. Melancholik je klidně schopný mluvit o svých potížích i s odborníky, ale žádná z rad, které dostane, podle něj nebude dostačující - protože jak o tom bude přemýšlet, odhalí spoustu důvodů, proč daná rada odborníka nemůže právě u něj fungovat. Pokud si melancholik vybere skupinové hubnutí, rychle z něj uteče. Raději si v klidu pročte doma desítky příruček, postupně vytahá informace, které se mu líbí, a nakonec si přece jen sestaví svůj způsob hubnutí a cesty k dosažení životního stylu. Pro melancholiky je největším prožitkem cesta, nikoli cíl.