Hele, Ondro, guláš jde!

Když jsem šla ze školy se spolužákama, jeden nadhodil že si musí jít koupit sluchátka na mobil, tak ok, počkáme na něho s Ondrou před obchodem.
Stojíme opření o tabuly prodejny a naproti nám šla nějaká paní s pejskem na vodítku ... Takové malé, oprsklé to bylo ... Tak prostě čivava ... Zašly za nás, já se otočila na ní a koukala sem na toho psa ...
"Takovej guláš, to není možný. No nemohla bych to mít doma, fakt že né."
tak nějak jsem nadhodila když jsem viděla jak se ten pes až nepřirozeně nakrucoval ...  
No, ale ...
Komentuju si psisko a nevšimnu si, že kolem té paní s tím psem prošel zrovna jeden náš snědší spoluobčan. Aj karamba ... Ale v tu chvíli mě to ještě nedocvaklo ... 
Šel kolem nás, otáčel se na mě.
Byl už za náma, otáčel se zpátky.
Zašel za roh a za chvíli se vracel, znovu se na mě podíval ...
Chvíli mi vrtalo hlavou proč se na mě pořád otáčel. Mám kohouta? Korunu pořád přitlačenou na čele?(nápad z Red Dwarf) Nebo jak jsem ležela, rozmazala jsem si linky a mám "oči" orámované do půlky obličeje? Nebo sakra coje?! ... A pak jsem si dala dva a dva dohromady, ups ... 
Otočila jsem se na Ondru a jedním dechem prohodila "Ještě že tu mám takového švarného mládence, který, když by mi měla přiletět od takového cigána, tak se mě zastane a bude mi dělat štít".
Ondra si mě přeměřil pohledem, pousmál se a "Mi se známe?". Obluda obludská ...