IKEA, pokoj, nábytek, peníze, IKEA, ..

Začíná se mě formovat pokoj. Vážně! Konečně! Momentálně se mi dodělávají podlahy (ano, nějak budu muset přežít že zdi jsou z hladké dřevotřísky (ale pozor, z docela fešné hladké dřevotřísky!) a na zemi bude nějaká ujetá guma). Hned jak se přestane dělat na mém pokoji, půjde se na kuchyň a obývák (a ségřin pokoj bude jako poslední, muah!!) ... Jo, mě vážně stačí málo ke štěstí. 

Asi vykoupím IKEU . Totiž, měla jsem za to, že je to obchod pro zazobance navíc s docela nevkusným nábytkem. Když jsem tak poslouchala ve třídě spolužačky, jak se baví o tom, že z IKEY mají dokonce i bonbony, nějak mě to nedalo a musela sem se na netu podívat co tam vlastně mají a za jaké ceny. Řeknu vám, musím si lištit. Brouzdala sem po jejich webovkách a nasbírala jsem si celý pokoj. A světe div se, do 6 000,- ho budu mít (potřebuju našetřit už jenom asi tisícovku, nebo dvě. Jen zatím není kam ten nábytek dát, tak peníze leží v pokladničce a čeká se na vhodnou chvíli kdy se vydáme do Ovy a vykoupíme polovinu Avionu).  Navíc, nevěřily by jste jak se těším na to, až to budu všechno smontovávat až to budu mít. Sem strašná hračička na tohle .

Ve škole nám probíhaly inovace (nové okna, parapety, žaluzie, malíři tam šaškovaly na štaflích a další firma se snažila školu zateplit). Nevěřili by jste kolik tam bylo bo*delu! S Bau (na štaflích →) jsem byly pořád u stropu a umývaly ze světel 5-ti centimetrovou vrstvu prachu ... A né že by si to pánové uklidili samy ... To opravdu nehrozí ... Nejvíc mě ale naštvalo, když sem si nachystala kýbl abych si umyla svou část dílen ... Já si to tam krásně pucuju, je to už skoro uplně čisté, bez šmouhy. Já sem ráda jak malý dítě, vezmu kýbl, jdu ho vylít do odpadu a ... ti cápci si znovu dojdou z druhé místnosti (kde místo podlahy byla kopa prachu) jenom proto, aby se ujistili jestli tam náhodou nenechaly šroubovák ...Takže mi pošmatlali všechno umyté...  No nepřetáhly by jste je tou mokrou hadrou po úsměvu?!

Musela jsem se sama sobě smát. Zjistila jsem, že mi stačí ke štěstí opravdu málo. Přesněji, čechrat přítely vlasy před Hypernovou. Nevím co mě dělalo větší radost, jestli to, že on si je hnedka znovu ulízal zpátky (spolu s mrčením) na to, jak to nosí. Nebo to, jak se na mě skrz to hnízdo koukal a cukaly mu koutky.