Po dalším záchvatu (srpen 1969) se rodinný lékař rozhoduje Anneliese podrobit neurologickému vyšetření, avšak večerké testy (včetně EEG) epilepsii vyvrátily a vyšetření bylo uzavřeno jako "epileptické onemocnění typu grand mal" , záchvaty, které dívka prodělala byly označeny za "cerebrální křeče nočního typu" a byly jí nasazany "antiepileptika" , které brala až do své smrti.
Po zánětu plic a pohrudnice se Anneliese zůčastnila ozdravného pobytu, na kterém se projevil další záchvat, při kterém opět upadlo do bezvědomí.Nicméně neurologická vyšetření neobjevila žádnou "chybu" .Během tohoto pobytu v Mittelbergu Anneliese prožila také své první vizi, jejímž obsahem byla podle jejích slov "riesige teuflische Fratze" ( "šklebící se tlama Ďábla")....Vize se jí stále vracela a Anneliese začínala propadat depresím a apatii.....
Poslední z celé řady těžkých záchvatů protdělala v červnu roku 1972.Vyšetření bylo ovšem opět negativní.Anneliese si začíná stěžovat na protivný zápach, který však nikdo kromě ní necítil, vize se dostavují stále častěji a Anneliese se uchyluje k modlitbám a duchovnímu způsobu života.Při pouti na San Domiano (Itálie) napadla ženu spravující kapli....Nebyla schopna do kaple vstoupit ani se podívat na obraz Krista.
O její případ se v té době začíná zajímat specialista na exorcismus a posedlost (Adolf Rodewyk) , který jí sice nechce zasahovatdo 
života, avšak je přesvědčený, že se v tomto případě o posedlost opravdu jedná.V tu samou dobu se s Anneliese seznámí otec Ernst Alt, který se s ní začal pravidelně modlit.Na jeho doporučení podstupuje dívka další neurologické vyšetření (opět s negativním výsledkem) ....proto se Alt rozhoduje požádat würzburského biskupa (Josefa Stangla) o povolení exorcismu (vymítání) podle pravidel "Rituale Romanum" , které dostal v září 1975.
A však, než k obřadu došlo, Anneliesin stav se výrazně zhoršil. Dočastně ochrnula a během záchvatů (které byly horší než dřív) propadala zuřivosti.Napadala osoby a věci ve svém okolí....V tuto chvíli se taky začíná projevovat hyperaktivita a Anneliese téměř přestává spát, vrhá se do vzduchu i na zem, ubližuje si a je schopna i několik hodin téměř nesrozumitelně volat Ježíšovo jméno s prosbou o pomoc.Stěžuje si na návaly horka, přičemž ze sebe strhává šaty a smáčí si obličej v záchodové míse.
Oba exorcisté a Anneliesini rodiče byli o dva roky později odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody z důvodu "zanedbání péče"...Soudní znalec označil za vážné pochybení, že dívka v závěřu svého života nebyla zklidněna silnějšími léky, nepodstoupila elektrošoky a nebyla proti své vůli uměle vyživována.
Církevní komise později prohlásila, že exorcisté se zmýlili v diagnóze a Anneliese vůbec posedlá nebyla.Přesto se u jejího hrobu stále scházejí poustníci, kteří dokonce požadovali, aby byla prohlášena za svatou.Tvrdili, že Anneliesino tělo se nerozkládá a tak byla 25.února 1978 exhumována; tělo jevilo běžné známky rozkladu.
