16.díl

chtěla jsem to sem sice hodit na narozky (včera) ale nějak jsem neztíhala xD

Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vběhla do sprchy. Stála jsem tam asi 5 minut a nechala po sobě téct studenou vodu, která mi naháněla husí kůži. Nevadilo mi to, přemýšlela jsem, co se to semnou děje... "probudila" jsem se ze přemýšlení a vyšla jsem z tama. Stoupla jsem si před zrcadlo, obalená v ručníku a s výčitkami na očích. Šlo na mě poznat, že je něco špatně, ale nikdo nepřišel na to, co to je...

Došla jsem do ložnice a převlíkla se do mého standardního oblečení. Sedla jsem si na křeslo a koukala jsem z okna. Naproti přes cestu u sousedů skotačily dvě děti a dupali prarodičům po záhoncích. Pousmála jsem ale hned mi můj úsměv upadl zpátky do hlubokého přemýšlení. Najednou mě z něho probudil Alex, když si přisedl a povídá " Raven, co se děje? Nemůžu na to přijít, ale vím, že se trápíš! Řekni mi o co jde, prosím!" " Né, promiň Alexi. Opravdu o tom nechci mluvit..." " No tak dobře, ale doufám že víš, co je dneska večer?" Zvedla jsem obočí a zeptala se "no... Co?" " no přece svatba!" " COŽE? To už je dneska?" Poskočila jsem na sedačce ale zase jsem sjela do původní polohy... " No ano, už večer, tak doufám, že už nebudeš taková smutná!" řekl Alex a pohladil mě po tváři. Letmo jsem se na něho usmála a znovu jsem se zapřemýšlela, ale teď už jsem se snažila to moje přemýšlení vypustit z hlavy.

Pochvilce sezení jsem se rozhodla se projít.

Sešla jsem dolů, před dům a uviděla kočku. " Jé, ahoj, kdo jsi? Alexi?" křikla jsem na něho. Zachvíly Alex vykoul ze dveří " hm?" " co to je za kočku?" zeptala jsem se Alexe, když se ke mně tá Číča tak lísala "no, naše! Já jí ostřihal, tak se ti zdá tak velká" zasmál se a já se začla smát taky. Vzala jsem jí do obýváku a začla si s ní hrát. . Už jí moc nepřitahovala tyčka na které bylo na konci pírko. Vzala jsem ušitou myšku a začla jsem jí s ní škádlit. Najednou nastal večer a já si řekla, že už bych se měla jít nachystat.

Vyběhla jsem po schodech nahoru a měla jsem to namířené do ložnice, ale uprostřed cesty mě chytl Alex a políbil mě " Dáma první" zasmál se a otevřel mi dveře do ložnice "děkuji pane" odvětila jsem a po špičkách jsem odcupitala do pokoje. Nasoukala jsem se do těch těsných šatů a nějak se nalíčila a to všechno jsem stihla do půl hodiny. Alex zachvíly zaklepal na dveře a " už?" " ano, ale zakrýj si oči!" řekla jsem mu a on potom jenom odvětil, že má a já můžu projít. Otevřela jsem nevěřícně dveře a prví jsem vykoukla hlavou abych se ujistila. Zda-li se fakt nedívá. Nedíval. Přicupitala jsem dolů, do obýváku a sedla jsem si na sedačku. Za deset minut došel z dusotem po schodech Alex a upravoval si sponu na kravatě. " Mám to rovně?" zeptal se ale nepodíval se na mě. " Určitě ano! A mimochodem, kam teď?" zeptala jsem se a on jenom ukázal směrem dolů, do přízemí. Já seběhla dolů a Alex šel za mnou upravujíc si pořád tu sponu.

Samy, v celém domě jsme si řekly ano a políbily se ... Po všech těch formalitách jsem se otočila a došla k oknu " já se z té spony snad podělám!" křil Alex a zase si přetahoval sponu na kravatě. " Dneska je chladno, už ani světlušky nelítaj..." řekla jsem a vzala jsem tác ze šampaňským.

"Myslíš, že to vystřelím? Já to neumím" začla jsem se smát a Alex došel a říkal " no teda! Ukaž já to zvládnu, možná" podotknul Alex a zasmál se na mě. " No jo, ještě že tě mám" zasmála jsem se a předala mu šampaňské. On s tím zatřepal, oddělal drátek a namířil do místnosti a najednou.... BUM... špunt vyletěl, rána jako z děla a já jen " no, to bych zvládla taky!" On se zakřenil a podal mi flašku . "Děkuji" zasmála jsem se a dolila jsem skleničky. Přiťukly jsme si a napily se " a teď jse na řadě já!" řekla jsem z ďábelským smíchem a přeletěla jsem pohledem z Alexe na dort kousek za ním.

" Né! Tak to né!" řekl Alex a udělal krůček dozadu. " No ano, ale neboj, slibuji že od toho dortu celej nebudeš!" řekla jsem mu a došla jsem k obrovskému dortu. " No, eh... tak jo! Ale opovaž se !" zasmál se a já už precizně krájela dort. Ukrojila jsem si jeden takovej větší dílek a došla jsem k němu " Ale... ale opatrně, to sako je půjčený!" Rozklepal se Alex " No, jasněé, neboj, však mě znáš!" . Nabrala jsem na vidličku větší kousek a "nakrmila" Alexe... Byl od toho dortu fakt všude.