Nasoukala jsem se po ránu do nepohodlného oblečku a vydala se na cestu přes půlku města k lesíku. Dneska jsem nebrala Cloudeho, jednou, to snad zvládnu sama, no né? Došla jsem tam a rozkřikla jsem se " Sebrala jsi mi věčinu volného času, tak kde saka jsi? To si tě mám jít najít? Ty jsi mě chtěla, tak se sakra ukaž!".
Došla jsem k polorozpadlému domečku a otočila se k němu bokem. Už jsem jen čekala, dokut...
dokut jsem neucítila studený vzduch na mém rameni... " Mě to bylo jasné!" sykla jsem potiše a vysmekla jsem se z ledového objetí.
Tá "žena" se dostala kousek ode mě, asi metr a otočila se ke mně.
Nevím jakou, nerozuměla jsem jí...Najednou se po jejich bocích objevily 2 osoby.
Jedna mladá dívka, v bílých šatech potřeštěných krví a s katanou a po jejím druhém boku dívka, oděná v černém, s dětským účesem ale vražedným pohledem. Měla nádherně velké oči, až nepřirozeně, ale pořád to lákalo se do nich dívat.
Všechny tři se na mě škodolibě podívali a já jen nasucho polkla " tak tohle bude zlí" pošeptala jsem si a zvedla jsem obočí. Tá osoba najednou zvedla ruce do nějaké pózy a rázem byla všude tma. Nastal prostě večer. "To chce potlesk" pousmála jsem se a zatleskala jsem ikdyž jsem věděla, že je to jenom rozzuří.
Tá dívka v tom bílem se na mě rozzuřeně podívala a byla celkem naštvaná.
Došla ke mně, nahrbila se a plivla mi k nohám " tak to nebylo pěkný!" odsekla jsem jí a to jí ještě víc podráždilo.
Rozmáchla se a nečekaně mě poranila tou katanou " sakra ovládej se!" klekla jsem na zem a držela si ránu, kterou ještě před chvílí trčela katana.
Držela jsem si ránu a zvedla jsem hlavu. Viděla jsem jenom obrys těla kterým se mi míhal a rozmazával před očima. Dívka stála nademnou a byla jako robot. Poštvaná proti mně, neovládajíc své pocity ani své reakce prostě stála nademnou a mířila na mě svou zbraní.
Rychlím pohybem sem se jí vysmekla a stála opodál.
Než se dívka stačila otočit, v blesku jsem stála za ní chytla jí za ramena. " Máš poslední šanci, buť se vzdej, nebo řekni kdo jsi!". Začala sebou škubat a vysmekla se mi.
Zaklopýtla o kámen a spadla na zem. Přičemž hlavou narazila do kamenného náhrobku. Koukla jsem se na ní a potom na ty obě dvě.
Stejně zasyčeli, jako bych jim vzala kousek sebe. Zvedly ruce a tma se ještě zvětšila... Už jsem měla problémy s koordinací a viděním, ale ještě jsem to zvládala.
Nasadila jsem divný výraz a řekla jsem " Promiňte, ja nechtěla" a začla jsem se škodolibě smát. Tá dívka s tím směšným dětským culíčkem mi řekla, že to byla její sestra a že jí teď pomstí. No, jak to asi potom šlo dál?
Já zavřela oči a přála si, abych... Ano! Mám je! Aby mi narostly křídla. Celkem jsem si na ně už i zvykla. Nahodila jsem strašidelný pohled a s úsměvem jsem šla proti té dívce.
Najednou se mezi námi objevila záře a vešla nám do rvačky nějaká dívka, nebo spíš paní. Tá žena se otočila na tu dívku v černém a šla jí naproti společně s obrovským mečem. Já si vzala do parády naší neznámou...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ