Mám nafocený celý příběh do konce, teď už jen dopsat text :) Chtěla bych to dokončit do konce prázdnin, uvidíme jak budu stíhat.
" tohle... tohle je nějak... nějak moc měkká..." mluvila jsem ze spaní " postel?" probudila jsem se v posteli, ale naposledy jsem byla na zemi, no jo, Alex.
Slezla jsem z postele a musela jsem si držet hlavu. Bylo to jako po "opici" ... byla to bolest, jako by mi v ní vystřelovalo tisíce nožů... Dokolébala jsem se ke skříni a přehrabávala se v ní " No jo, jako včera" vytáhla jsem z ní moje oblíbené hadry, nasoukala se do nich a hodně loudavě sem sešla ze schodů.
Automaticky jsem došla k misce z žrádlem pro zvířata, ale tentokrát to byla miska z žrádlem bez žrádla. Vybrala jsem krabici s posledníma kouskama granulí a nasypala jim je tam. Došla jsem k oknu, přes které na mě svítila omračující záře.
Musela jsem si zastínit oči abych vůbec něco viděla " Hele, našel si kamarádku" řekla jsem a ukázala přes okno směrem ke Cloudemu a nějaké asi fence. Ale hned jsem si uvědomila, že mluvím sama ze sebou, protože v místnosti nikdo nebyl...
Najednou jsem za sebou uslyšela tiché krůčky. " Alexi? Potřebuji si s tebou promluvit..." "sakra, jakože jsi to zase poznala? To tě člověk nemůžu ani příjemně vylekat?" zasmál se Alex a došel normálními kroky ke mně . " Hele, víš jak jsem tady spadla a byla sem asi omráčená, nebo co?! No, nevím sice čím to bylo, ale ... Vím proč to bylo... Zase mě volají, já vím kde jsou... Musím se s nimi potkat... A nejsou sami...a..." chtěla jsem doříct větu ale Alex mi skočil do řeči " Raven! Prosím, už né! Zapomeňme na to všechno. Jsem normální rodina, co normálně žije a normálně ..." " Ale Alexi, ty to nechápeš, já musím... " Sklopila jsem oči a Alex se otočil, podíval se na mě přes rameno a řekl " když ti je život tak lhostejný..."
Já se na něho podívala s výčitkami a křikla jsem " ale já si věřím!!!". Bylo to marné křičet něco takového, protože Alex zrovna vycházel po schodech a už neslyšel moje slova, šle poznat, že mu to bylo líto. Asi minutu jsem stála na místě jako přikovaná, než jsem se rozhoupala a došla jsem ke skřínce, kde jsem měla složený můj "dres".
Kontrolovala jsem ho a přitom jsem pomýšlela na to, jaký by to bylo, kdybych byla normální... " Jaké by to teda bylo? Hm? Bylo by to lepší? To se já nikdy nedovím.... Bůh mě měl asi tak moc rád a dal mi tyhle super schopnosti štvát všechny ve svém okolo!" křikla jsem a třískla ze šuplíkem od skříňky ...Já nevěděla co roupama dělat... Byla jsem už dost vyblbla, protože jsem se vykřičela a roztřískala jsem nejeden květináč a věřte nebo né, ulevilo se mi.
Vyskákala jsem do schodů a namířila si to směrem k PC. Zapnula jsem si ICQ a začala jsem kecat z lidmi, které tam mám. Některé ani neznám, tak jsem se s nimi dala do řeči a zjistila jsem, že to sou celkem v pohodě lidi... Asi po půl hodince chatování a odepisování na bezduché řetězáky jsem dostala hlad.
Došla jsem do kuchyňky a udělala něco k jídlu. Vyhrabal jsem z lednice nějaký vajíčka, mlíko, čokoládu apod. Chvíli jsem přemýšlela co z toho půjde udělat a potom jsem dospěla k názoru že to budou palačinky. Nějak jsem je usmažila, ikdyž jsem je už moc neuměla a nachystala na talířek. " Alexi? Ty máš Frantu a Marušku Palačinkovic a já mám Lojzíka Palačinku".
Začla jsem se smát a on do toho jen tak žduchl vidličkou a s vyděšeným pohledem mi oznámil " hele, ono se to hejbe... Mám to jíst?" " blbe!" Zasmála jsem se spolu s Alexem a dali jsme se do jídla. Zajímavé, asi se nechtěl zaobírat tou maličkostí, co se odehrála včera. Pojedli jsme a já stereotypně odnesla nádobý do mičky. Byla to taková večeře, zachvěly nám vytrávilo a já nabídla Alexovi " Ali? Nechceš si jít zaběhat??? Dáme si kolečko kolem města, co ty na to? Není moc velké, do 10 minut tu musíme být a kdo dojde poslední, později se koupe" zasmála jsem se a běžela se převléct.
Venku už mě čekal mrazivý chlad podzimu ale já se nedala odradit a počkala jsem si na Alexe. " Tak co, jsi připraven na prohru?? Těš se" mrkla jsem na něho a protahovala si nohy. Jakmile jsme slyšely poslední úder hodin na kostele, vyběhli jsme.
----
"Ano, jsem první, já to věděla! A hopla do koupelny..." začla jsem se škodolibě smát a celá rudá a spocená jsem vyběhla do koupelny.
Dala jsem si horkou koupel spolu s bublinkami a unavená ale ještě pořád červená jsem ulehla do postele.
Spala jsem asi hodinku, potom jsem ucítila chlad z Alexe a probudila jsem se. Oklepala jsem se, zabalila víc do peřiny a usla znovu.
Zbudila jsem se asi v 5 ráno, to sice ještě světlo nebylo, ale bylo příjemné teplo. Protáhla jsem se zvedla jsem se z postele. Celkem svižně jsem vstala z postele a došla dolů do obýváku.
Vytáhle jsem s kamasi nějaký papír a napsala jsem na něho vzkaz.
"Prosím, nebuť na mě naštvaný, já to myslím v dobrém. Odešla jsem tam a chci jí najít... už tak mi kazí život. Neboj, ještě se snad vrátím!"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
(Dík za komenty který mi nepíšete ;))