Tohle je takovej trošku šílenej díl xD Raven bude konečně "šťastná" xD
Uběhlo několik hodin, ve kterých jsem si hrála s kočičákem, byla venku na procházce z Cloudem a byla si zaběhat... Zanedlouho se začlo venku zatahovat a stmívat. Přišlo mi to jako že den uplynul jako jedna hodina...
Šla jsem dolů ze schodů, ale už né tím mojím loudavým pohybem, ale opravdu hodně rychle. Doběhla jsem dolů a okamžitě běžela za kotětem
.... "Ahojky broučku. Ty seš můj mazlík s Cloudem že jo ?" mluvila jsem s ním a mazlila se s ním.
Asi po 10 minutách mazlení jsem stoupla a promnula si ruce, ale... " EHM?" řekla jsem nahlas, když jsem se o něco zasekla... Byl to ... snubák? Snubní prstýnek ? Trošku mi zamrazilo v zádech, a celkem to semnou hrklo, ale byla jsem ráda. Opravdu šťastná... Chvíli jsem se radovala ze snubního prstýnku a prohlížela si ten diamant, který jsem strašně obdivovala a pořád jsem se sama sebe ptala " opravdu si ho zasloužím?" . Byla jsem opravdu šťastná, ale musela jsem se začít hýbat
Vyšla jsem ven, a bylo celkem teplo, na to, že byl skoro podzim. Došla jsem ke schránce na poštu a začala vybírat letáky a dopisy. " Lidl, Kaufland, Tesco, Ika, Elektrolux... Jako každé ráno" pousmála jsem se a šťastná jsem šla domu, cestou do schodů jsem ty letáky zmuchlala a doma hodila do koše. S radostí jsem seskákala znovu schody dolů po jedné noze a potom ještě jednou nahoru a nakonec ještě jednou dolů a to jsem potom šla i dolů do kůlny a vzala si hrábě. Už vysvitlo sluníčko a já byla strašně rozesmátá. Doběhla jsem před dům k naší kraťoučké aleji stromků a začla jsem shrabávat listí.
Pochvíli šel kolem pošťák. Už nějakou dobu se mě snaží vždycky vylekat a nebo donést mi poštu a zmiznout.
. Dneska se mu to málem povedlo, ale moc zafuněl " Ahoj Pete, tak co, neseš mi poštu?" zeptala jsem se ho a zasmála se . "Sakra! Jakože jsi mě slyšela?" zeptal se a položil noviny na zem. " No, asi proto, že moc funíš. Příště skus dojít s kramlíkem na nose, ať tolik nefuníš a snad se ti to povede" usmála jsem se a shrabané listí jsem vyhodila nad hlavu. " Nějaká šťastná dneska, copak se stalo?" zeptal se počítal kolik má ještě novin " Alex,..." " to je ten tvůj noví, ano pokračuj!" přerušil mě Peter " No, tak Alex mi koupil koťátkooo" vykřikla jsem a znovu nabrala hromadu listí a vyhodila jsem ho ještě víc výš, než předtím. " Víš já jsem úplně šťastná, protože kočku si přeji už pěkně dlouho a ..." zapřemýšlela jsem " Dneska se ti to povedlo" Pousmála jsem se a otočila. Mé podezření se potvrdilo " už se zlepšuje" zavtipkovala jsem a to když jsem zjistila, že mezi tím, jak jsem vyprávěla, tak stihl zdrhnout. Je čím dál tím lepší. Uběhly asi ještě dvě hodiny a já si pořád hrála s listím.
" OBĚÉD!" vykřikla jsem a letěla jsem do schodů. Vyběhla jsem a rozrazila dveře, nahodila kamenný úsměv a křikal " miláčku, jsem doma! Kde mám pantofle?!" Alex se na mě podíval, pozvedl obočí a zasmál se. Doskákala jsem do kuchyně a začla krájet papriku, ohřívat omáčku a těstoviny. " Miláčku?!" zeptal se mě Alex. " Hm?" odpověděla jsem a pořád jsem zuřivě krájela papriku " jseš v pořádku?" zeptal se mě ještě jednou " naprosto" usmála jsem se a vhodila jsem papriku do omáčky (mimo záběr) . Ještě asi půl hodiny jsem vařila a zpívala jsem si při tom a pak jsem vykřikla " hotovo!" než jsem se stihla otočit, viděla jsem, jak Alex sedí u stolu, drží vidličku a nůž, mlátí do stolu a křičí " my chceme jíst, protože my máme hlad!" začala jsem se smát a donesla jsem mu jídlo.
Okamžitě se do toho pustil a já mu po chvíli řekla " Je v tom maximální množství chilli, dobrou chuť!" on se na mě podíval, nahodil smutný obličej a já se začla strašně smát. Potom jak jsem se uklidnila, nahodila jsem divný pohled já a zeptala jsem se "není to přesolený?". Alex jenom zvedl hlavu od misky a " hm?" "jestli to není přesolený !?" " Ne-e, je to dobrý" kývl hlavou a znovu se pustil do misky s jídlem. Jakmile jsem dojedli, vzala jsem misky a dala je do mičky.
Šla jsem se podívat ke kočičákovy jak mu je. Jak jsem se k němu skláněla, zamotala se mi nehorázně hlava a musela jsem si sednout. Sedla jsem si a chytla jsem nohy. Viděla jsem všechno dvojmo ale nebojte, není to tím jídlem, v to jsem stoprocentně jistá! Bylo v tom něco jiného a mě začalo napadat co.
. Seděla jsem chvíli na zemi, ale nebyla jsem schopná vstát. Jakmile bych vstala, znovu by to semnou švihlo. Po chvilce došel Alex a ostýchavě se zeptal " jsi v pořádku?" " jo jsem, jen... jen se mi trošičku zamotala hlava!" řekla jsem a musela jsem se ho chytnout, protože jinak bych letěla dopředu. Objala jsem ho a ... omdlela jsem mu v náručí. Pak už jsem si nic nepamatovala...