8.díl

Došly jsme do hustého lesa... Něco mi připomínal... Ano, už to mám! Můj bývalý domov... Zhluboka jsem oddechla a sklesla pohledem na zem, ale hned jsem s ním cukla na Clouda a poplácali na nohu " budeš se držet u mě!" Přikázala jsem mu.

Pomalím ale rozhodným krokem jsme se vydali do hlubokého lesa.Pomalu se začalo rozpršívat ale nebyl to chladný déšť, byl příjemný. Krásně chladil na tvářích. Ten les byl hodně hluboký a já se v něm pomalu ztrácela. Nevěděla jsem kam jít nebo tak, protože už jsem to pozapomněla po té době. Chodily jsme lesem sem a tam a vnímali smyslnost padajících kapek. Bylo to jako ladné pohyby něčí ruky, jakmile jí zvedl, déšť se zpomalil, ale hned jak s ní švihl dolů začalo pršet více.

Asi po 5 minutách bezhlavého motání se v lese se Cloude ke mně otočil zády, kousek poodběhl a zaštěkal... Pamatoval si tohle místo velice dobře, protože tu vyrůstal... Já se otočila a spatřila sem tu boudu. To kde jsem žila já s ním, kde jsme promarnily dětství. Nejhorší místo, které pro mě existuje. Opravdu jsem to tady neměla ráda, ale něco mě táhlo dovnitř...

... rozeběhla jsem se proti dveřím s Cloudem a tvrdě do nich žduchla. Byla jsem plná zloby k tomuto místu, ale přece jenom mě tu něco vázalo...Zastavila jsem na druhé straně dveří a překvapilo mě co jsem viděla.

Seděl tam nějaký kluk, hlavu skloněnou, ruce složené na stole a před ním stála malá lahvička. Nevím o koho šlo ale řekla jsem mu " Kdo jsi? Co tady chceš?". Čekala jsem, ale odpověď se mi nedonesla...

... zeptala jsem se ještě jednou a rázněji " Kdo jsi a co tady chceš?!" znělo to trošku už výhružně a nasadila jsem "zlý" pohled. On jenom opatrně zvedl hlavu od stolu, potom rozpletl ruce a nakonec vstal.

Popošel o pár kroků blíž ke mně a hodně vyděšeným pohledem si prohlížel dveře... Potom jenom zamumlal " já nevím"... Pozvedla jsem obočí ale zachovala klidnou hlavu " jakože nevíš? To tě sem někdo přivlíkl násilím nebo co?" Zeptala jsem se.

." No asi tak nějak..." " asi?" " ano asi, Já si nic nepamatuji. Jenom to, jak u nás někdo zazvonil, já šel otevřít dveře a najednou tma...."... Já si ho přejela pohledem a řekla jsem " Tebe znám.. Ty jsi ten z toho snu! A potom jsi mi volal na telefon... Něco jsi mi říkal... Už nevím co, ale to je jedno. Opravdu si nic nepamatuješ?". On jenom Sklouzl pohledem na zem a zakýval hlavou na znamení ne. Já ho chytla za ramena a řekla jsem, že to bude všechno dobrý.

On se na mě usmál a přiklonil se ke mně " Běž ven, zdá se mi že Ona tam  je!" Já ucukla " Kdo Ona?" " Já nevím" zněla odpověď...

Klekla jsem ke Cloudovy a poplácala ho po zádech... " Zlato, počkáš tu? Budu ti moc vděčná. Pohlídej ho, moc se mi to nezdá!" . Zvedla jsem se a na patě jsem se otočila dozadu. Směr ke dveřím. Otevřela jsem dveře a prudce s nimi třískla. Byla jsem plná adrenalinu, kterého budu muset upustit, protože mi přijde že jsem moc aktivní. Měla jsem strašnou chuť si z někým vyřídit účty... Bude to zajímavé.

Vyšla jsem před tu chajdu a vykřikla pěkně nahlas " Tak kde doháje jsi? Musíš si vyřizovat moje a tvoje účty přes nějakého pacholka nebo co? Jsi tak slabá že se nedokážeš ani ukázat?"...Najednou se přede mnou oběvil černý mrak, který sestupoval k zemi... Déšť sílil a já cítila slabé otřesy země "to nebude dobrý" řekla jsem si v duchu, když jsem sledovala ten mrak. Najednou se mi zatmělo před očima a trošičku se mi zamotala hlava. Zavřela jsem proto oči, aby mi nebylo zle ještě víc, nebo to byl snad reflex? Jak jsem je otevřela, spatřila jsem někoho mnou známého...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ