5. díl

Takže je tu další díl, který je věnován "Moňulince":oD  a to za to, že je jedna z těch která si to čte...

Ano, ano.. dokopala jsem se k nový uvaděčce.. A ani nevým, jak sem tam ty lístky dala :D

"Udržujte paniku" zamumlala jsem si pod nosem, ikdyž to bylo úplně zbytečné... Tak tohle jste asi už poznaly že to jsem já, Raven Macer před mím novým domem. Moc děkuji Danielovy, který mi k tomuto domu dopomohl. Tohle je on, v celé své kráse. Mám tam i auto, co jsem si koupila za to co mi zbylo. Nebylo zase tak moc drahý jak vypadá. Domek sice nemá bazén, ale i bez něho se obejdu. Má malý rybníček, který je obklopený stromy. Je to tu hezký, ikdyž Danielův dům byl hezčí a... NE! Už nemůžu na něho myslet.

. Tohle jste určitě poznali. Ano je to můj pejsek Cloude, má svůj pokojík a je jenom jeho. Prozatím! Ano řekla jsem prozatím... Plánuji si dalšího mazlíčka, nejspíš kočičku ale nějak nemám čas se k tomu dokopat a jít si ho koupit.

Tak tohle je další můj mazlíček, kterého jsem si pořídila a pečlivě se o něho starám. Je to papoušek, má asi 1 rok je to celkem drahý druh a jmenuje Jonathan. Určitě jste už i podle jména zjistily že se jedná o "muže".

Je tu ale něco, co o mě nevíte (ano určitě si teď říkáte "ooo, ona má další překvapení"). Dům mám celý zrenovovaný, nábytek tu mám taky už dovezený. Jak jsem se čerstvě nastěhovala, tak jsem využila i nové hi-fi věže kterou jsem si koupila. K tomu jsem tam pustila Dragonforce, ale ti nebylo ono! Tak jsem to raděj pustila na nějakej Jumpstyle.

No to byla konečně muzika. Chvíli jsem poslouchala rytmus, který se skoro pořád opakuje. Jakmile jsem odkoukala několik opakujících se taktů, zkusila jsem pár kroků.

Vypadalo to celkem úděsně, protože to byl Jumpstyle+hip-hop dohromady. Takže... pro přiblížení jak to mohlo vypadat, tady mate moje foto. Byla jsem do toho tak "zažraná" jak se říká, že jsem skoro přeslechnula ohlušující křik zvonku. " No jo, už letím..." vykřikla jsem trošku zlostně, protože mi to zrovna začalo jít . "To je pech" mumlala jsem si pro sebe jakmile jsem scházela schody.

Když jsem sešla dolů, uviděla jsem 3 sousedy "Dobrý den, slyšeli jsme že jste se zrovna nastěhovala, tak jsme vás přišli přivítat"  řekla tá slečna "ano, jsem tu nová"  kývla jsem jí. " Nechcete malé pohoštění?" zeptala jsem se slušně. Kývli že ano a že by to nebyl špatný nápad. Dovedla jsem je do jídelny spojené s kuchyní.

. Připravila jsem lehký salát, zalitý dresingem. Když jsem to podávala všem skoro tekly sliny.

"Tak si nechte chutnat" pousmála jsem se a všichni se z radostí do toho pustily. V první chvíli jsem si myslela, že ji to opravdu nechutná. Ale ukázalo se, že to nebylo tak hrozné, když jsem uklízela talíře, sklidila jsem nejednu pochvalu , ale byl to přece jen zeleninový salát. Zavedla jsem je do obývacího pokoje a nechala je ať si dělají co chcou, protože jsem věřila, že to nejsou zloději. Po chvíly co jsem kroužila po mém novém domě, jsem se usadila ke klavíru.

První jsem nevěděla co hrát, ale... přece jenom sem se rozehrála. Hrála jsem všechno možné, co mi přišlo pod ruce. Zamíchala jsem nějaké písničky, ale bylo to zajímavý. Jak jsem dohrála, bolely mě ruce ale byla sjem spokojená, protože společně s hraním, jsem si uvědomila co se všechno okolo mě děje. Odsunula jsem se od klavíru a pomalu vstoupala z malé židličky.

Přišla ke mně tá paní a chytla mě za ruku "to bylo něco nemyslitelného, úžasného, fascinujícího. Mělo to nádech ale i šťávu... prostě úžasné!" Vyhrkla na mě " Děkuji" pokývala jsem hlavou a byla jsem ráda, že se to někomu líbilo. Všichni už se semnou loučily a já všem popřála hezký večer. "Už jsou fuč, uff" oddychla jsem si, jakmile jsem zavřela domovní dveře.

Pomalím a loudavým krokem jsem došla nahoru a praštila sebou o pohodlnou a měkkou postel. Přetočila jsem se na záda a zakoukala na strop "moucha..." řekla jsem znuděně otevřít knížku, ale najednou někdo zazvonil " už zase?" Vyhrkla jsem a praštila jsem s knížkou o postel tam, kde jsem ležela já.

Sešla jsem k domovním dveřím a chtěla otevřít, ale skrz ně sem viděla že tu nikdo není " zase děti" uchichtla jsem se. Vyšla jsem nahoru, ještě pomalejším tempem.

Došla jsem do ložnice ale už jsem si nelehla na postel, nýbrž na pohovku, kterou jsem měla naproti postele. Jakmile jsem lehla a nějak se dobře uložila, hned jsem usnula. ...
Najednou jsem ale vyběhla ven, celá zadýchaná ikdyž to bylo kousek a došla jsem k malému jezírku, co mám vedle domu. Doběhla jsem tam a stála tam nějaká... někdo.

. " Dejte mi někdo facku, já asi spím!" vyhrkla jsem a nevěřila vlastní očím. Stála tam asi žena, ale neměla nohy, prostě se vznášela nad zemí...

"Kdo jste?" zeptala jsem se nedůvěřivě. "Ty to poznáš, ale měj se na pozoru , varuji tě předem!" Řekla mi a já nevěděla o co de " Hele paní, řekněte mi kdo jste a o co tady jde prosím! Nebo odejděte z mého domu... teda z mé zahrady!"

" to pochopíš" usmála se, ale najednou její smích zmizel v ohavný šklebot ... " ty to pochopíš.." a žduchla do mě.

Já se neudržela na nohou a padala jsem. Padala jsem celkem dlouho, ale jakmile jsem dopadla a "áu, co blbneš?..."...