Nico Noay
Je krásný myslet na budoucnost, proto strašně ráda plánuju co by mohlo jednou být, ale jsem realista, takže se držím nohama pevně na zemi.
4.díl
No tak se asi 10. komentů nedočkám, tak ať si můžete prohlížet aspoň obrázky (pro ty co si to nečtou) a ať máte aspoň trochu zábavy po ránu :)
Jak jsme dojely na místo, pustila jsem Clouda a ten začal najednou strašně vrčet... " sakra... vodítko..." sykla jsem potichu tak aby to nikdo neslyšel. Cloude vrčel na skupinku dvou psů, co si tam hrály. Bylo tam i pár lidí. "Cloude, běž ale nikoho opakuji NIKOHO nepokoušeš!" řekla jsem mu a on se rozběhl za černým psem a začaly se tam očichávat.
Daniel za mnou došel a klidným hlasem mi říká " takže obchod s oblečením. Běž, kup si co chceš, ale prosím tě né žádný kožich z norka" pousmál se a já jsem mu jenom odvětila "neboj bude to levný" a už jsem se rozběhla do obchodu.
Bylo tam asi 10 věšáků z oblečením ale zato hezkých. Nějaký zelený pyžamo tam bylo, ale to se mi vůbec nelíbilo, tak sem hledala dál. " Mám to !"potichu jsem křikla a udělala volnou rukou gesto. Oblíkla jsem se do toho a prošla jsem se v uličce " je to celkem hezký, ale moc upnutý na tobě" ozval se přihlížející Daniel. "Taky si myslím..." kývla jsem a šla se převléct do něčeho jiného.
pise.cz/img/111694.jpg" alt="43">
" a co tohle? To je lepší ne? I mě se to líbí!" vyšla jsem z kabinky v černých gatích, s červeným pruhem a řetězy. K tomu tričko jen pod prsa, takový korzet se síťkami na rukou. " To je na tobě hezký, to si vezmi!" kývl Daniel a já sem řekla že má pravdu.
"Tak co, už pojedeme nebo ještě něco?" zeptala jsem se a on mi jenom odvětil " napadlo mě, že když máš nové oblečení, chtělo by to i nový účes a namalovat, co ty na to ?". Koukala jsem na něho z otevřenou pusou. Známe se asi .... 2 hodiny a on už tohle... Souhlasila jsem a Daniel mi řekl podrobnosti " když půjdeš sem do těch dveří, kde je označení jako toalety, tak tam je kadeřnictví a..." " na toaletách?" přerušila jsem ho a on pokračoval "... a dělají tam piercingy ! Jsou to staré toalety, takže je to předělaný jenom dveře sou starý.
Sice jako na jedné straně ty toalety ještě pořád jsou, jo ale je tam přidělaná místnost. Tam jsem si i já nechal nastřelit tento piercing co mám ve rtu !" vysvětlil mi to a já se začla smát... rozhodla jsem se teda pro radikální změnu. Půjdu tam, a uvidíme co mi na hlavě vykouzlí...
S nejistotou jsem se usadila do pohodlné sedačky, na které byly sem tam vlasy."Tak jak to bude?" zeptala sem mě holička " Je to na vás, zkuste s tím něco udělat a jestli to nepůjde nevadí.". Holička přikývla a už si brala mě brala do parády. " No tak tady to zkrátíme, tady sestříháme, ostřiháme každopádně konečky...." Tahle samomluva pokračovala donekonečna. Tak jsem už jen v odrazu zrcadla viděla, jak si bere nůžky a jde na mou hlavu. Potichu jsem polka a zasmála se. Těšila jsem se co to bude. Nekoukala jsem do zrcadla, ale najednou... "ŠMIK". Slyším jak mi ušmikla první pramínek, to budu zase vypadat. Chvíli mi tam dělala čáry-máry-fuk nad hlavou a asi za 20 minut vykřikla... "TADÁ" Trošku jsem poposkočila, koukla do zrcadla a oči mi málem vypadly z důlku. " To jsem já?" Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Bylo to pěkný, co pěkný... přímo nádherný, to co mi vykouzlila na hlavě. Oklepala jsem, vstala jsem a potřepaly jsme si rukama. Dala jsem si peníze za ostříhání a strašně jsem jí děkovala. Potom jsem ještě skočila k jedný paní, tá mě namalovala. To se mi taky líbilo, tenhle styl... Potom jsem se rozmýšlela, jestli už jít a nebo jít do těch posledních dveří... No jo, tak jsem tam nakonec šla. Hromový chlap, tam přede mnou stál a jen se zeptal " Tak kam?". Asi jsem mu zkazila radost když jsem mu řekla že do ucha. Brrr... vyšla jsem nakonec ze dveří, a jetě sem se v nich zastavila.
. Skouzla jsem pohledem na Daniela, který skoro usínal, ale jakmile mě uviděl, brada mu spadla až na podlahu, oči vyskočily z důlků a ozvalo se jenom hlasité "a". "Tak co, sluší mi to?" Zeptala jsem se opatrně. Daniel, jenom slepě a hluše pokýval hlavou že ano.
Měla jsem radost, že už nevypadám tak, jako předtím. Konečně jsem vypadala jako holka. " Dnes už toho bylo dost, můžeme jet domů ne?" Zeptala jsem se ho a byla jsem ráda když souhlasil.
Nasedli jsme do autíčka, u kterého už Cloude čekal, a nedočkavě vrtěl ocáskem. "No jo, už jsem tady, jedeme domů" Cloude přicupital ke kufru a čekal, než ho otevřu a pustím ho tam. Nasedli jsme a jeli domů.
Jakmile jsme dojely a já vystoupila z auta, mohutně jsem se protáhla. Křikla jsem na Clouda ať jde nahoru ať se netoulá před domem, protože jakmile jsem otevřela kufr, vyletěl jako blesk a šel čenichat po ulici. Vyšla jsem do horního patra a první co bylo, byla koupel... Dneska jsem už nemohla, byla jsem úplně unavená, že už to snad víc nejde. Naložila jsem se do příjemně horké vody a ležela.... Ležela a ležela, div jsem neusal.
Když jsem se dosytnosti vynaležela ve vaně, došla jsem do pokoje a chtěla si konečně pořádně skusit ty hadry co jsem si koupila. "Není to špatný, mě se to líbý" komentovala jsem úbor když jsem se prohlížela v zrcadle. Ale co, dneska už nic nebude, du si lehnout a snad usnu. No, to snad sem mohla vynechat, protože jsem sebou doslova a do písmene švihla do měkké peřiny a už jsem spala.
Ráno jsem se probudila čilá, uplně plná k životu. Zní to divně, ale v krvi mi proudil adrenalin jak nikdy. Chtěla jsem dneska něco zažít ale věděla jsem co musím udělat. Bylo brzy ráno, venku ještě nepříjemná tma.
Došla jsem za Daniel a mohutně jsem se nadechla " Dani? Můžu s tebou mluvit? Já, musím ti něco důležitého říct..."
"Co potřebuješ?" optal se Daniel s myšlenkou že mu řeknu něco příznivého. " Dani promiň, ale nemůžu tě tu tak vyžírat. Musím prostě se přestěhovat. Hele a proto jsem tě chtěla požádat, jestli bys mi nepůjčil nějaké peníze. Jak bych začla vydělávat, hned bych ti je splatila. Opravdu by stačilo jenom málo, na nějaký domek, nebo něco..." " Jistě já to chápu, je to tvoje rozhodnutí..."
...". Oblíkla jsem se do nového, pohodlného oblečení a sešla sem ze schodů "Tak moc děkuju. Kdyby nebylo tebe, ještě teď bych hnila někde v lese, v zapadlé chajdě. Moc děkuju" " to nestojí za řeč" mrkl na mě Daniel. Přátelsky na rozloučenou jsme se objaly a pro mě už si dojel Taxi. " Tak zbohem Dani" křikla jsem na něho ze shodů když jsem běžela k Taxi.
Nasedla jsem a se smutkem, který jsem měla v očích jsem pomalu odjížděla. Škrabala jsem Clouda za ušima, spokoje nakláněl hlavu na stranu. Byla jsem smutná, ale věděla jsem, že to musím udělat. Věděla jsem i proč. Ale neměla jsem z toho dobrý pocit, vým co se stane, a nedá se to nijak zvrátit. Bohužel!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
