2.díl

Zase jedno nudné pondělní odpoledne. Jak by řekl Garfield  "ploty hoří, sarančata žerou trávník... Zase jedno normální pondělní odpoledne". Sakra, můj život začínal tak slibně. Bohatá rodina, zázemí, milující rodina... a podívejte se jak jsem skončila ale nebýt bráchy, tak tu nejsem... Moc mu děkuji, ráda bych mu to řekla do očí, ale nemůžu... nevím kde je, nevím jestli žije nebo jak to s ním vypadá....

Konec povídání do prázdna... Jediný můj nejspolehlivější přítel je Cloude, věrný mazlíček... Co vy by jste na mém místě dělaly, kdyby jste bydleli v polorozpadlé chajdě,  opuštění...

... Mě nezbývá nic jiného, než jít sbírat třeba bylinky, nebo sledovat broučky. Je to celkem zábava , teda jen v některých okamžicích...(asi výte kam tím mířím)

Našla jsem tu kdysi dávno nějaký dalekohled, tak sem se ho zmocnila. Pravé sklíčko má trošku poškrábané ale i tak pořád funguje asi ho nějaký houbař ztratil... No jo, ale to vás taky nebude bavit věčně.

. Tak sem si šla zaběhat . Pár koleček v nejbližším okruhu v lesu... Došla jsem asi na kraj, ale byla tam celkem rozlehlá louka... napadlo mě, že bych se přes ní mohla vydat a dojít do nějaké vesnice nebo města... Ale co by mě, jako skoro bezdomovci bylo platné? Nakonec jsem tento nápad vypustila z hlavy... Běhala sem a běhala, až sem narazila na noviny.

Bylo tam nějaký datum, ale já stejně nemám ponětí o času a ani o datumu.

Samí "důležitý" informace tam byly!

"Obama se stal prezidentem... plyn z Ruska je pozastavený..." ..." samý kraviny, nic se mě netýká!" křikla jsem a švihla s novinami o zem. Chodila jsem chvíli dokolečka, protože sem nevěděla co dělat takovou nudu jsem ještě nezažila.

Nakonec jsem si lehla na zem a koukala na oblohu. Na ty volné ptáky, co si poletují kde chcou. Nejsou ničím vázáním, jsou prostě volní...  Najednou se obloha začala zatahovat, bylo mi jasné, že bude pršet. Ale nevěděla jsem že až tak. Pomalu jsem se zvedala a šla loudavým pohybem k chatce, , ale uprostřed cesty jsem se střetla z vlkem.

Nějak sem se ho nebála, teda do doby, než na mě začal vrčet. Hlasitě jsem polkla a čekala co bude... nic, pořád stál a vrčel na mě. Říkala jsem si, že je konečně konec a že bude konečně ode mně pokoj až mě ten vlk roztrhá,

, ale najednou přiběhl Cloude a začal na toho vlka vrčet. Zastal se mě a já byla najednou šťastná že se mi nic nestalo, ale měla jsem strach o Clouda . Ale bylo bláznovství postavit se vlkovy z očí do očí. Náhle se i šíleně rozpršelo.

Najednou se začaly rvát, skočily na sebe a prach lítal všude okolo... " Cloude, nech ho!" vykřikla jsem, ale jak jsem viděla jak po sobě midlí packama, trošku sem se pousmála. Najednou ale přiběhl nějaký kluk.

Došel ke mně a zeptal se mě jestli jsu v pořádku a jestli mi ten vlk něco neudělal. "ne v pořádku, jen mám strach o Clouda, to je ten bílý pes nějak se..." chtěla jsem doříct větu ale uvědomila jsem si, že oba sou momentálně šedí od toho prachu. Koukl na mě zvídavým pohledem " bílý?" " ten s tím obojkem!" vyhrkla jsem na něho. Ještě chvíli jsem se dívala co se bude dít, ale potom se chňapla Clouda za obojek a vytáhla ho z "ringu" . Musela jsem ho držet pevně, protože se chtěl ještě prát ale já vykřikla " Cloude nech toho!" ten kluk odehnal toho vlka a já Clouda zkoušela zklidnit. Chválila jsem ho že se mě zastal, ale zase jsem byla naštvaná že se mu mohlo něco stát.

Najednou zazněla ale strašná rána a všude bilo bílo. Rozběhla jsem se k tomu největšímu stromu co tu mám a on skoro celý hořel...

Ten kluk mě doběhl a spolu jsme tam panikařily co budeme dělat. Najednou vykřikl " poběž za mnou". Já se na něho otočila a on...

Pokračování příště :o)