Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Spala jsem asi do 6-ti a to tvrdým spánkem... Otevřela jsem oči a první co mě napadlo bylo, kdo mě otočil? Ano, zbudila jsem se na břichu, hlavou zarvanou do polštáře... Ty moje sny.. No nic ... Přetočila jsem se, odkopala ze sebe peřinu a vylezla jsem z postele.. Moc se mi teda nechtělo, ale tak, co sem mohla nadělat?? Stejně by mě někdo dřív nebo později vytáhl, tak sem to raděj podstoupila sama... Dokolíbala jsem se ke skříni, znechuceně jsem se do ní koukla a rychle jí (raděj) zavřela... Oblíkla jsem se a potichu sem pelášila ze schodů dolů. Myslela jsem, že Noemy a Christopher ještě spí, ovšem už tam dávno nebyly, tak sem se nemusela snažit jít tak potichu.... Už přes skleněnou zeď jsem viděla, že El něco kuchtí, došla jsem zezadu k ní a " to pěkně voní,... Ty umíš vařit?" podivila jsem se. " Jo, tak něco sem pochytila ve škole, tak se snažím, ale tak, palačinky... Nic složitého, ne?" pousmála se a já jí vlastně jen souhlasně přikývla.
Než to El dodělala, už se i rozednilo a my jsme se všichni nastěhovaly ke stolu. El to donesla a začli jsme pomalu jíst. " Dobrou chuť!" řekla El s americkým přízvukem, " dobrou" ozvalo se od každého samostatně... Povídaly jsme se o všem možným, chválily jsme jí její snídani apod. Když v tom najednou zatroubil autobus na zastávce a El vykřikla " Sakra, musím jít nebo mi to ujede a ty , mamko, bys mě musela výzt do školy.. Nechcééš?" . Mrkla na mě El a přitom si házela baťoh na záda. " se tu mějte" řekla nám a už běžela k autobusu aby ho stihla...No jasně... Ještě jí, tu starou kozu budu vozit do školy, no jasně... Pousmála jsem se, ale hned mi úsměv spadl, protože jsem do sebe cpala další kousek palačinky...
Dojedly jsme, já automaticky hodila nádobý do mičky a chvíly jsem leštila sporák. Když kolem mě procházel Christopher, uslyšela jsem ho a tajemně jsem řekla " že jsem rychlejší?". On se zastavil, koukl do země, jeho koutky se mírně zdvihaly " Jsi si jistá?" " Můžeme si to ověřit!". Naklonil ke mně hlavu a řekl " za 5 minut před domem, vítěz má první vanu!" . Souhlasně jsem přikývla a otočila jsem se směrem ke dveřím a do mého pokoje. Doběhla jsem dovnitř, převlíkla jsem se do něčeho pohodlného a vyběhla jsem před dům.
Christopher seděl na lavičce a dělal, že spí. Hlasitě chrápal a jak slyšet bouchnout dveře, ohnal se a stoupl. " Tak okolo vesnice, cestou okolo obchodu, kostela a hřbitova a přes les zpátky domů, bereš?" " jsem jasný vítěz" zasmál se a protáhl se. No co, musím se s ním nějak spřátelit, no né? Bylo něco před 8 hodinou ráno, tak jsme čekaly než odbije poslední zvon na 8-mou hodinu a rozběhli jsme se ...
--
No, asi vám nemusím vykládat jaký to byl pro mě trapas, když jsem doběhal druhá. " Přiznávám, jsi rychlejší, ale na krátké tratě bych byla lepší!" usmála jsem se na něj, a plácla ho po zádech... Oba jsme vešly do domu a já ho nechala jít první do koupelny, je to přece jen vítěz. Ovšem, asi nevěděl, že máme 2. Šla jsem od hlavních dveří doleva a zabrala si spodní koupelnu. Byl to pro něho velký šok, jak mě viděl že jdu z mokrou hlavou, navoněná a v ručníku proti němu směrem do pokoje...
V pokoji jsem se oblíkla do mého oblečení a šla jsem naproti Noemy, jestli by nezajela do obchodu " Hele a víš že já měla stejný nápad?" mrkla na mě a už běžela do svého pokoje se přepudrovat. Já to zatím oznámila Cristopherovy, jestli pojede s námi, a jeho odpověď byla překvapivě ano. Myslela jsem že obchody, hadry, make-up apod. není pro něho, ovšem okamžitě na to dodal " Musím bejt u každý srandy, ne? A bejt s holkama při nákupu oblečení se mi ještě nepoštěstilo!". Zasmály jsme se a Chris na mě mrkl. Rychle jsem zaplula do auta a vyjela s ním z garáže. El je ve škole a zvířata sou někde venku, kdyby něco, zabaví si lavičku před domem. Zamkla jsem hlavní dveře a čekala jsem na ty dva. Byly celkem rychle u auta a už se sáčkovaly do něj. Noemy si sedla na místo spolujezdce a Chris se natáhl přes zadní sedadla a udělal si pohodlí. Asi do 5-ti minut jsme byly u obchodu a budily jsme polospícího Chrise, který nezapomněl dodat " Už vím, kam budu chodit, když budu trpět nespavostí!" ....
Nešlo se tomu nesmát... zastavila jsem před obchodem, kde bylo poslední volné místo pro auto a zaparkovala sem to tam. Vylezli jsme z auta a Chris se o něj opřel " já budu hlídkovat, kdyby někdo něco chtěl" pousmály jsme se a já s Noemy jsme vešly do obchodu. No, nebylo to tam moc velký, ale byl to ten obchod, kde jsem si změnila image již předtím, takže jsem věděla kam pro co jít.
Hned jsem zaplula k jednomu stojanu s oblečením, ale Noemy mě od něj hned odtáhla a pošoupla mě k druhému se slovy "tady je to lepší, věř mi" ... Neměla jsem důvod jí nevěřit... Vybrala jsem si pár dobrých kousků. Vždy, když jsem si něco zkoušela, sem se otočila na ní a sledovala její výrazy. Jednou jsem se otočila a stál tam David . Rozběhla jsem se za ním, div jsem mu neskočila do náruče " Čáu? Co ty tu? Hele sem tě dlouho neviděla, co je nového?..." a tak začla naše 15-ti minutová konverzace o tom, co je nového a jak se má. Nakonec jsme se rozloučily a já se postavila před Noemy. " Tak? Ještě něco? Oblečení máme dost.." pousmála jsem se a ona mě chytla za ramena a otočila mě směrem ke dveřím s nápisem "KADEŘNICE" ... Bylo mi to jasné. Sama od sebe jsem tam šla, ale neměla jsem blbý pocit... vlastně, už to ty moje vlasy i potřebovaly... Strávila jsem tam zase asi 1 hodinu ale z výsledkem jsem byla spokojená... Vyšla jsem ze dveří a Noemy se na mě jen usmívala, vstávala ze sedačky z myšlenkou, že už půjdeme, ale zase se rychle posadila, když sem ukázala na dveře s nápisem "PIERCING A TATTOO SALON" ... Hlasitě polkla a já se na ní americkým úsměvem usmála a už sem si to štrádovala tam... Nechala jsem si udělat piercing do rtu... Uff, další rozhodnutí, co nevím, zdali bylo správné.... Ale uvidí se...
Vyšla jsem ven ze salónu a Noemy si toho ani nevšimla, jen až z blízky se na mě koukala a jen řekla " wau" ... " Hele, myslíš že mi to sluší?" zeptala jsem se jako správná holka. Noemy jen znalecky pokývala hlavou a usmála se.
Vyšli jsme ven a najednou se Noemy rozkřikla " Světe! Přivítej novou Raven! Tá stará už je pryč a nevrátí se, tohle je to úžasné stvoření...." Dál už jsem jí musela zacpat pusu, protože se všichni otáčeli a jelikož ona při tom jejím výstupu ukazovala na mě, věděli, na koho se otočit...
RE: 23.díl | wau | 12. 12. 2009 - 09:45 |
RE: 23.díl | noobik | 12. 12. 2009 - 10:17 |
RE: 23.díl | alvapa | 21. 09. 2010 - 16:21 |
RE: 23.díl | noobik | 21. 09. 2010 - 19:05 |