Bráchovo auto pomalu odjíždělo a v mé hlavě už se formulovaly myšlenky co budu dělat. Rozkoukala sem se okolo sebe a napadla mě jediná věc " listí...". Takže se bude hrabat listí. Vběhla jsem za garáž a koukala se po zdi, kde byly smetáky, lopaty a tak. Vzala jsem si hrabě a šla jsem dozadu, za rybníček. Tam jsem to trochu shrabala a jelikož tam toho moc nebylo, nahrabala jsem tu hromadu dopředu, k 3 dalším hromadám.
Narovnala jsem se a ... " sakra... moje záda". V ten moment jsem se cítila jako 60-ti letá babička, která má problémy se postavit. Odhodila sem hrabě, chytla jsem hromádku listí a vyhodila je nad sebe... To mě strašně bavilo, i když jsem byla malá.
. Zachvíly se ke mně přidal Christopher a rozhazovaly jsme to spolu. Dělaly jsme strašné kraviny a chovali jsme se jako malé děti... Chris si obešel hromadu, rozběhl se a skočil do toho listí. To se rozletělo všude, jako malé částečky prachu a já si pak musela otřepávat hlavu, jak jsem jí měla plnou listí.
. Chris tam spokojeně ležel, v hromadě listí a koukal na nebe. Ještě chvíli jsme tam tak dělali kraviny. Nakonec mi Chris pomohl to shrabat zpátky a šel domů, koukat na TV, byl tam prý nějaký fotbalový zápas. Poděkovala jsem mu, že mi pomohl s listím a šla jsem schovat hrabě. Chtěla jsem už jít taky domů, a měla jsem to namířené přes garáž domů, ale když jsem šla okolo rohu domu, musela jsem se zastavit.
Nehorázně se mi zamotala hlava... Zvuky okolo mi začaly splívat do jednoho, tvary se začaly rozmazávat a barvy míchat... Najednou jsem měla před očima tmu a v uších ticho... Už jsem jen cítila tvrdý náraz a víc si nepamatuji...
alu jsem začala vnímat zvuky, a pomalu jsem otevřela oči... Všude už byla mírná tma a já se opřela o lokty. Promnula jsem si oči a chlad ze země mě donutil vstát... Bolest hlavy se nedala nevnímat... Měla jsem chvíli problém v orientaci, ale hned se to zlepšilo... Dokolíbala jsem se domů a když mě viděl Chris, zeptal se "ještě si hrabala listí?" " jojo" pousmála jsem se a odpověděla. Nechtěla sem mu říct, že sem sebou švihla a nevěděla o sobě doteď.
Vyšla jsem nahoru do pokoje a položila sem se opatrně na postel...
Pak mě ale napadlo jiné téma.. Alex... Jaký by to bylo, kdybych s ním teď žila, měla s ním rodinu a nic z toho, co se stalo předtím by se nestalo? Jaký by to bylo, kdybych byla normální holka, která by měla suprového milující kluka.... Nebylo by to úžasné? Nebylo by úžasné, kdybych byla normální?
Chvíli jsem nad tím tak přemýšlela, ale pak sem si musela běžet umít obličej... Koukla jsem se do zrcadla zarudlýma očima od řasenky.
Rovnou sem si skočila do sprchy... Byla sem tam asi hodinu a opět přemýšlela... Ti bystřejší už asi poznaly, proč... Tentokrát se mnou Cloude nepůjde... Půjdu sama, na vlastní pěst...
Vylezla sem ze sprchy, oblíkla jsem se a šla jsem ven... Sedla jsem si na lavičku před domem a začla jsem přemýšlet... Zase... mam nebo nemam ... Jo, půjdu... Musím! Už to přece musí skončit...