Hřbitov

Druhý z mích vymyšlených příběhů , děj sem někde slyšela , až na ten konec :oD Ale přece jenom .... skuste přečíct a pohodnoťe ale říkám , je to můj druhý výtvor :D , jo a pardon za hrubky :o)

Všude , po celém městě bylo vědro k zalknutí , až na hřbitov kde byl příjemný ale i děsivý chládek. Za velkou zdí se skrývaly stovky nebohých duší. Až uplně v rohu , byl jeden osamocený hrob , byl jediný z celé řady. Nikdo k němu nechodil , až na mladou , ale překrásnou dívku . Sedávala na staré , odřené lavičce a každý ji vyděl jen s ručně vyřezávanou píšťalkou. Její krásné bílé šaty vlály kolem ní , její černé , havraní vlasy jí plály přes očí , ale dívce to nevadilo. Jednou byl na hřbitově i mladý chlapec. Chtěl jsi jít provětrat hlavu před zkouškama z maturity. A zrovna toho dne potkal tu záhadnou dívku . Přisedl si k ní na lavičku a začal si s ní povídat. Dívka se chovala vlídně . Několik týdnu se každý den na tom stejném místě potkávaly. Až jednou se chlapec zeptal "proč jsem vlastně chodíš?" a dívka začla vyprávět svůj příběh. Chlapec byl velice natěšený co uslyší , a tak divka začla " Kdysy jsme tu taky bydlela . Odstěhovala jsme se kvůly jednomu chlapci co jsme ho hodně milovala, on mě dřív taky miloval , dávaly jsme si dárky , kytice a tak. Jeden z jeho dárků byla taky táhle píšťalka. Ale po nějaké době mě přestal mít rád. Nedokázal mi to ani říct , ale jen mě přehlížel , a chodil za jinými. Jednou jsme si tu daly sraz , ale on nedošel." Dívce se vhrnuly slzy do očí , ale pokračovala " čekala jsme na něho celé minuty , hodiny . Ale přesto nedošel , tak od té doby tu čekám pořád " Chlapec se na dívku zadíval , setřel jí její slzy z obličeje a říká " každý není takový " a dal dívce pusu. Dívce najednou přeběhl před očima okamžik kdy si dala svou první pusu s nejoblíbenějším klukem od nich ze třídy. Jakmyle se přestaly líbat , chlapec chytl dívce ruce , a divil se že je má tak hladké , ale i přes to studené. A najednou uviděl , že dívka má ruce popálené a pořezané. Zalkl se toho a jak to dívka viděla, vysmekla se mu a odběhla pryč. Další den chlapec opět došel ale dívka nikde nebyla. Čekal hodiny , ale ona nikde. Pak mu proběhl mráz po zádech , a napadlo ho aby se otočil . Otočil se a zadíval se na hrob. Pomalu se k němu přibližoval , a podíval se jako první na fotku. Byla to ona! Tá dívka se kterou se chlapec poprvé líbal , na které našel jizvy po popáleninách a sebepoškozování. Chlapec se na fotku upřeně díval , a najednou se rozbrečel. "Teď už to chápu" prohodil chlapec a klekl na kolena. Nevěděl co si má myslet , jestli má být rád , že se duše dívky dostala do nebe , nebo jestli má truchlit , že stratil milovano osobu.