Chci žít...

... jako někteří lidé ... Ve světě ironie ... dětské ironie ...

Chci věřit v tu myšlenku, že jednou přijede princ na bílým koníčkovy a vysvobodí mě z mého nudného dosavadního života  ... Chci věřit v Ježíška ... Chci věřit v toho pána, co mi nosí dárky pod stromeček, když jsem hodná ... Chci věřit v to, že dobro vždy zvítězí ... Chjo ...

Proč si člověk nemůže napsat svůj život, svůj životní příběh a prožívat ho podle něj ... Co vše chce zažít si tam dopíše a co naopak nechce vyčmrká ?

Nálada ? Mizerná ...

Proč? Ani nevím... Už dlouho se chystám napsat tenhle článek ... Už dlouho mám v hlavě prázno a nevím, co sem přidávat a podobně ... Jelikož se snažím bejt asopň trošku odlišná od těch naprogramovaných růžových blogísků (tímhle žádné autorky (nedej bože autory) neurážím), snažím se být aspoň trošililinku originální ... Jak tím komixem, tak že tu píšu tydle články, které stejně ani nikdo nebude číst, tak i ostatním ... Nejsem posedlá jednou věcí, nevedu svůj blog na žebříčku těch "eňo-ňůňo" blogů k výtězství na prvním místě ... Nesnažím se o to ... Jsem ráda, že sem občas někdo zajde, ikdyž o sobě nedá ani vědět ... Asi je zbytečná fráze " a napište nějakej koment " protože to stejně nikdo neudělá ...

Poslední dobou si připadám, že všem vadím ... A u některých to tak i je ... Mám ten pocit i u vlastní mámy, která se ke mě chová čím dál tím hůř, což mi je totálně líto ... Chci to vše změnit, chci žít znovu, začít od 8-mi let ...

A nebo to už vše přeskočit ... Všechny tyhle pubertální starosti ... přeskočit konec základky, strašné loučení s některými a nudný ahoj z párem dalších ... Chci už žít jinak ... Nechci se stěhovat, nechci čekat na další marný chvíle .... Jít do toho a po hlavě ...

 Nevím, asi je to rozmach dětské fantazie, nebo změny nálad v pubertě ... Ale ... mám chuť něco napsat, ale nedokážu vyplodit normální větu, která by dávala smysl ... Mám v hlavě zmatek, nehoráznej bordel ... Hele, otázka ... Jak by vám bylo, kdybych tu nebyla ? Jo, zmizel by jeden autor těch děsně nudnejch Simsovejch komixů, zmizel by jeden člověk, který se nebojí říct svůj názor lidem okolo a pěkně nahlas ... Ale co víc ? Co vlastně já jsem? Já? Nic... Já zmizet, nic by se nestalo ... Jedni admini některých blogl by mě klid, některým by klesla o jednoho návštěvnost, ale co, to by se hravě dopnilo ... Některým lidem by zmizel ze života ten otravnej flek, kterej si od nich opisuje úkoly ... Kolika lide by vadilo, kdybych zmizela ? ...