Poslední dobou mám nehorázný okno ... A popravdě, nepotřebuju ani žádný pití ... Vůbec nemám nápad co napsat ... Říkám, prostě okno ...
A tak, ať tu zbytečně neplácám a nevypisuju blbosti ... Tak vám jen něco poradím ...
Pokud stále nevíte kam jít na školu, pojďte k nám, na Kouřílku do Přerova ... Takto, prosím, vypadá naše vyučování ... Hrály jsme "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum" místo češtiny, optických materiálů a optiky ... (jo jistě, můžu tu ještě zdůraznit že jsme byly v Meoptě na exkurzy a pak sme tlápaly přes pole, přes bahno /takže sme všichni nakonec byly jako prasata, a to doslova/ a v polovině pole jsme se zastavily a rezignovaly jsme ...) ...
A světe div se, líbí se mi tam ...
A sem spokojená ...
A nešla bych jinam ...
A proč? ...
Protože tam mám Eduarda a sestřičku ...
Neuvěřitelná sebevražda - oběšená měla pořezané ruce a probodnuté srdce, ale krev nikde ...
Psalo se 20. února 2002 – tedy 20. 02. 2002. Oběšená žena na uzamčené půdě uzamčeného domu v Kostelci nad Orlicí měla v hrudníku zabodnutý nůž, v těle několik jehel, pořezané ruce, ale krev nikde. Ani po devíti letech nedá tato sebevražda mnoha lidem spát. A byla to skutečně sebevražda?
Zase řeším obrovské dilema ... Už podle nadpisu asi poznáte, že se u mě jedná o barvy vlasů. Moje původní barva je hnědá, pak sem to obarvila na červenou. Tá se mě držela nějaký ten pátek. Pak mě to trklo a já si dala černé podbarvení (už nikdy v životě, nejde se toho zbavit, sakra). Pak sem to nechala odrůst a pomalu sem to zesvětlovala .. A teď je ze mě zebra ... Nahoře, odrosty od červené mám světle zrzavé, po stranách mám hnědé vlasy s červeným nádechem a dole, místo čistě černého podbarvení mám černo červeno hnědé vlasy ... Tak teď mi poraďte ... Co si na tu hlavu plácnout? Strašně ráda experimentuju
Susan Coffey, je nádherná ...
Potřebuju od Vás všech pomoc ...
Nějaké adminka tady na pise.cz měla na svém blogu fotku puzzle, už slepené a na stěně ...
Téma toho puzzle bylo štěně, nejspíš labradora, které bylo šedobílé a v puse drželo rudou růži ...
A tak Vás všechny prosím, kdokoliv by si vzpoměl na blog téhle adminky, nebo by viděl i to puzzle ... Prosím, dejte mi vědět dolů do komentářů ... Byla bych vám všem moc vděčná a děkuji za Vaši pomoc
Tihle lidé překonali svůj handicap a dokázaly, že si žít zaslouží ... Obdiv pro ně ...
Už nějakou dobu přemýšlím o těch rádoby slavných ,,Královnách českého internetu" a říkám si, co na nich vlastně lidi viděj? To, že jejich blogy jsou převážně růžové není nic extra úžasného. To, že točí videa ... Budiž, ale co z toho ti lidi maj? To, že se fotěj skroucený před zrcadlem, nebo maj na blozích každý druhý článek plný svích fotek, co z toho?
Proč to vlastně píšu? Třeba proto, že mě deptá vidět Natálku na každý stránce kdekoliv na internetu a každou chvíli o ní slyšet ... Sakra! Je to normální puberťačka jako všechny ostatní, jen ona potřebuje být víc vidět ... Že jí to pořád baví ... Odsaď - pocaď ...
Proč by měla být zrovna Natalia Sadness (Natalie Smutková) královnou českého internetu?
Je to jen proto, že :
a) její video vidělo několik set tisíc lidí?
b) fotí jí docela šikovná fotografka a ona za ní bere ovace?
Víte co je nejúžasnější? Vidět objímající se dvojici ... Víte co je nejkrásnější? Vidět dva důchodce jak jdou spolu, ruku v ruce ... A víte, co je nejkouzelnější? ... Když jeden z tohoto páru drží toho druhého za ruku, hladí ho po čele a šeptá mu, že bude všechno tak, jako dřív ...
Nechci to tu nějak moc rozvádět ... Jen mám přání ...
... Už chci velký prázdniny ... Chci vypadnout někam pryč ( všichni víme kam, že jo, do Zlína ), někam daleko z tohodle cvok-hausu a bejt PRYČ hodně dlouho ... Chce to nachytat nový vzduch do plic a zavzpomínat na to, jak sem byla malej špunt a jak sem s bráchou hrála hokej opřená o zaplou troubu nebo radiátor ... Sakra .. Chci být malá ...
Všechno bylo tak jednoduchý když sem byla malá ... Koukala sem na Pokémony, poslouchala rodiče jak vysvětlujou něco bráchovy do školy ... A bylo mi to všechno fuk ... Neřešila sem chlapy, neřešila sem to, jak se ke mě chovaj a nechovaj ... Neřešila sem moje pubertální chování ... A neřešila sem narážky ostatních ... Strašně rychle to všechno uteklo ... Chci to zpátky ...
I was free like a bird ...
Tak, první článek roku 2011 .... Nebudu se tu moc rozepisovat ...
Jen Vám všem, nejen blogerům a těm, kteří sem pravidelně chodí přeji to, co si v hloubi dušiček přejete ... Přeji Vám všem aby jste úžasně a nezapomenutelně (prosím, jen žadné utrhané končetiny!) prožily dnešní, Silvestrovskou noc. Aby jste byly s rokem 2010 spokojení a aby pro Vás rok 2011 byl o mnohé lepší, a aby jste si ho plně užily.
To a ještě mnohem víc Vám všem přeje Nikki, kdysi dávno Noobik :)
Vám všem přeju ... Ať se vám splní všechno po čem toužíte ... A teď jednu Vánoční